nahoru

Digitální licence? Zeptejte se koncem roku.

JAN POTŮČEK 9. března 2006 • 13:56

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má za sebou střídání stráží. Předsedu Petra Pospíchala ve funkci po dvou letech střídá Václav Žák. Na první pohled to vypadá jako kontinuita: Pospíchala i Žáka do „velké“ mediální rady nominovala sociální demokracie. Oba pánové ale představují jiný názorový proud uvnitř rady. Nejlépe je to patrné na jejich přístupu k udělování licencí novým digitálním televizím.



Zatímco Pospíchal od listopadu 2004, kdy rada vypsala tendr na digitální licence, zastáván názor, že tyto licence lze udělit i podle starého mediálního zákona, Žák patří k pětici radních, kteří s licenčním řízení nesouhlasí a raději by počkali na přijetí nového mediálního zákona. Konkrétně novely, která upravuje přechod z analogového na pozemní digitální vysílání. Stejný názor převládal také v Poslanecké sněmovně, která prostřednictvím mediální komise vyzvala radu, aby do přijetí novely nečinila žádné „nevratné kroky“, tedy aby neudělovala digitální licence platné dvanáct let s možností prodloužení na další stejně dlouhé období.

Pokud by radní licence udělili, hrozilo jim od sněmovny odvolání. Zčásti proto, ale především díky neochotě pětice radních, kteří hlasovali proti vypsání licenčního řízení (a mezi nimiž byl i současný předseda rady Václav Žák), rada digitální licence dosud neudělila, byť řízení už probíhá patnáct měsíců. Důvod je nasnadě: zatímco pro vypsání řízení je třeba souhlas prosté většiny členů třináctičlenné rady, na udělení licence tento počet nestačí. Ze zákona je jich potřeba devět. Prostou matematikou pak jasně vychází, že je-li pět z třinácti radních proti udělování digitálních licencí, rada žádné licence udělit nemůže. Osmi hlasy to nejde.

A nepůjde to zřejmě ani poté, co poslanci 10. února ve třetím čtení schválili novelu vysílacího zákona, která řeší právě digitalizaci. Zákonem by se totiž měl ještě zabývat Senát a má ho podepsat prezident. Ve sněmovně se nad novelou strhla legislativní bitva, již charakterizuje přes sto pozměňovacích návrhů v posledním čtení. Zákonodárci tak po hlasování v podstatě ani netušili, co schválili. Senát čeká něco podobného: v horní komoře parlamentu chtějí se svými připomínkami uspět ti, co propadli ve sněmovně. Těžko říci, kdy zákon skutečně projde celým parlamentem, podepíše ho prezident a novela tak vstoupí v platnost.

Jisté je, že nový předseda vysílací rady Václav Žák razí myšlenku, že je lepší počkat. Když se mohlo počkat na sněmovnu, Senát nemá být problém. Problémem ale může být sama novela, která v případě, že ji Senát schválí a prezident podepíše v současném znění, přerušuje licenční řízení na digitální televize na devadesát dní. Tedy další tři měsíce skluz. Pokud by tedy Senát dokázal přijmout novelu do konce června a prezident by ji podepsal v červenci, licenční řízení by mohlo pokračovat nejdřív v říjnu. Nutno dodat, že podle stejného zákona by měli držitelé digitálních licencí rok na zahájení vysílání.

Licenční řízení je přitom vypsané na programové pozice v přechodných vysílacích sítích společností Czech Digital Group a Český Telecom, jejichž platnost končí 31. května 2007. Už dnes je jasné, že nové digitální televize v těchto sítích vysílat nebudou, že se objeví až v definitivních sítích, které odstartují v červnu 2007. Jenže v tom případě musí rada vyřešit, jak pozměnit digitální licence vydané na pozice v přesně stanovených sítích, tedy dočasných multiplexech firem Czech Digital Group a Český Telecom. Na obsazení deginitivních vysílacích sítí pak bude muset rada vypsat další licenční řízení, protože k dispozici bude mnohem víc programových pozic než v nynějších přechodných sítích.

Komu dnešní chaotický stav vyhovuje, je celkem jasné. Televize Nova a Prima si minimálně o rok prodlouží dobu, kdy jim nebudou konkurovat žádní další provozovatelé. Nelze očekávat, že by jim nové digitální televize odebraly nějak výraznou část zisků z reklamy, ale i ten „drobek“ několika stovek milionů korun bolí. Kvůli němu stojí za to udržovat pětici členů vysílací rady v „nerozhodnosti“.

(Vyšlo v týdeníku A2 9/2006)

JAN POTŮČEK