Na sklonku minulého roku postihla českou knižní kulturu a vůbec tuzemský literární svět těžká rána: Martin Pluháček, majitel brněnského nakladatelství Petrov, oznámil, že takříkajíc "zavře krám": že ještě vydá do konce kalendářního roku několik připravených titulů a pak už nic! Co řekl, to učinil, něco málo titulů skončilo v jiných nakladatelstvích, leč většina autorů dostala košem a zbyly jim jen oči pro pláč.
Jenže hořekovali a lamentovali i ti, kdo s Petrovem neměli nic domluveno nebo rozjednáno: vždyť tahle nakladatelská firma měla dobrý zvuk a především výtečné renomé: pro českou literaturu udělala za patnáct let existence víc než mnoho. Však se také, jak už je v Čechách zvykem, zanedlouho konal (v Praze!) tzv. pohřební večer Petrova a smutečních hostů se na něj dostavilo požehnaně.
Martin Pluháček však řekl ještě něco jiného a také to učinil: tehdy prohlásil, že s Petrovem sice skoncuje, že si však založí jiné nakladatelství, že si v něm vytvoří nevelký okruh několika kmenových autorů (včetně sama sebe!) a že tedy bude postupovat mnohem racionálněji a komerčněji než v případě Petrova, s nímž byly spojeny i nejrůznější další aktivity ve sféře literární kultury. To všecko už je na spadnutí: v Brně skutečně vzniká nové Pluháčkovo nakladatelství, které se ale nebude jmenovat ani Nový Petrov, ani Druhý Petrov, nýbrž: Druhé město. Možná si nikoli všichni uvědomí, odkud se ten název vzal: takhle přece pojmenoval svou druhou prozaickou knížku známý spisovatel Michal Ajvaz, jeden z autorů Petrova, literát, kterému v poslední době podvakrát jen o vlásek ušla Státní cena za literatura, získal však "aspoň" prestižní Cenu Jaroslava Seiferta. Určitě to ale neznamená, že by v Druhém městě vydávali jenom knihy, které jsou blízké fantazijní a hravé poetice Ajvazových prací: vždyť pro své nové nakladatelství si Pluháček vybral takové tvůrce jako namátkou Irenu Douskovou a věrnost mu přislíbil i jiný někdejší kmenový autor Petrova, tj. Michal Viewegh, který pro Druhé město, jak poznamenal nakladatel, "už něco napsal".
Druhému městu můžeme popřát šťastnou ruku při výběru titulů, někdejší Petrov však nahradí jen stěží, resp. ho nenahradí v žádném případě. Neštěstí však nikdy nechodí samo: k velkým změnám přistupují také v pražském nakladatelství Paseka: to se může honosit přídomkem vůbec prvního polistopadového českého nakladatelství, které zpočátku vydávalo především díla Josefa Váchala a pak se proměnilo ve velkou instituci preferující knihy o českých dějinách nebo z historie vojenství. Původních titulů v Pasece vycházelo poskrovnu, stály však za to, leč to asi bude hudba minulosti: Zakladatel a majitel Paseky Ladislav Horáček má z nakladatelství odejít, odchází i ředitel Vladimír Pístorius, spjatý se záslužnými počiny v někdejším samizdatu, a je zjevné, že se nakladatelská tvář Paseky podstatně promění - a zase jen stěží k lepšímu. A tak se budeme moci zakrátko právě tak ptát: co zbylo z Paseky a co z ní bude?
