Prezident Václav Klaus dává opakovaně najevo, že nepodepíše zákon o registrovaném partnerství homosexuálních párů. Zákon by se v takovém případě vrátil do parlamentu, jeho osud by byl znovu nejistý. Klaus a další kritici zákona kombinují konzervativní a liberální argumenty, podle mě ovšem ukazují především určitý typ fundamentalistického myšlení.
Václav Klaus nazval nedávno návrh zákona „tragickým omylem“ a odmítá ho jako neodůvodnitelné privilegování určité skupiny lidí. Určité výsady může mít vzhledem ke své funkci – vytváření rodiny, výchova dětí – pouze heterosexuální manželství.
Pavel Bratinka v textu pro MF Dnes uvádí dva hlavní důvody proti zákonu – ohrožení tradiční rodiny a to, že privilegia jsou udělována jen za výjimečné zásluhy, například vyznamenání za statečnost, tedy za něco, co člověka stojí úsilí, sebezapření. Tentokrát poprvé by podle Bratinky byly výsady uděleny prostě za pouhé podlehnutí vlastním sklonům.
Nejrazantnější je asi Klausův tajemník Ladislav Jakl. I on poukazuje na pro liberála nepřípustné privilegování jakékoliv skupiny osob – se zatnutými zuby se smiřuje s rolí rodiny – a označuje homosexualismus za novou státní ideologii, doprovázenou již i heterofobií.
Je zajímavé, jak jsou liberálové náchylní označovat věci, které se jim nelíbí, za ideologii. Nedávno hovořil Václav Klaus o „hluboce mylné“ ideologii multikulturalismu, nyní je ideologií homosexualismus. Je to snadné – ideologií je cokoliv, co odporuje liberálním principům individuální rovnosti.
Liberálové si ale podle mě takto sami vytvářejí fundamentalistickou past. Z principu se stává dogma, které vylučuje věcnou úvahu a diskusi. Je-li určitá skupina obyvatel diskriminována, pak je normální, aby moderní demokratická liberální slušná společnost zvážila, jak tuto diskriminaci odstranit. A vůbec to neznamená, že musí rezignovat na své liberální tradice. Jaké nebezpečí, jaká ideologie, jaká újma práv ostatních je v tom, že homosexuál bude moci v nemocnici získat informace o zdravotním stavu svého partnera, či v tom, že po mnohaletém soužití s partnerem se bude moci stát účastníkem dědického řízení?
Liberál klausovského či jaklovského ražení, případně konzervativec bratinkovského střihu zřejmě vybírá ze dvou možností: buď popírá, že by homosexuálové byli jakkoliv diskriminováni a logicky navazuje, že tedy není třeba, aby jim společnost věnovala speciální péči. Nebo připouští diskriminaci, ale nehodlá ji vyvažovat za cenu ohrožení liberálních principů, či tradičních hodnot.
To první podle mě není pravda. To druhé zase nelze označit ani za liberální, ani za normální a slušné.
