Zastávám životní filosofii, spíš pravidlo pro komunikaci s okolím: Ostatní si k tobě dovolí jenom tolik, kolik jim dovolíš. Útoky na ambasády a pálení vlajek jiného státu patří mezi projevy, které by si takto napadené země neměly nechat líbit pouhými diplomatickými a politickými prohlášeními. Ať už byly důvody pro násilné reakce v islámském světě jakékoliv (a pokud se cítí země jiného vyznání dotčeny karikaturami svých duchovních vůdců, je dobré se jim omluvit...
, ale dát najevo, že na území dané země platí pravidla, které si její obyvatelé nastavili a nebude se řídit pravidly země jiné) bylo by dobré postavit se k napadání symbolů státnosti a vypalování velvyslanectví zásadně. Třeba přerušením diplomatických styků nebo obchodní blokádou. Země, jejichž obyvatelé jsou ohrožovány příslušníky jiné země, by měly dospět k jasnému vyjádření názoru, že takhle tedy ne.
Altruistické postoje v politice ani v životě nikdy nevedou k ničemu dobrému. Nanejvýše vykolejí rovnováhu. Fungování světa ani přírody není postaveno na altruismu, nýbrž na chování, kdy každý jedinec sleduje vlastní zájmy a pokud udělá něco dobrého i pro druhého nebo pro společnost, přináší to užitek především jemu. Jen „pomýlení“ jedinci kazí pravidla hry světa a přírody altruismem…
Učinila jsem osobní zkušenost, byť v mezilidském vztahu, že vstřícný postoj jako odpověď na agresivní chování, nevede ke zdravému uspořádání sil. A nakonec dospějí obě strany k ještě ostřejšímu konfliktu, protože ten, komu se dostalo nadměrného prostoru pro agresi, musí být do svého prostoru vykázán mnohem silnějšími prostředky než těmi, které stačilo užít na počátku vytyčování mezí. Nejsem politikem, ale doufám, že ti, kdo politiky jsou, si nutnost vymezování pozic těm, jenž chtějí omezovat či přizpůsobovat naše světy světům svým, ostře a jednoznačně postaví….
