Muslimský lid versus Jylland-Posten

Dánský list Jylland-Posten publikoval před půl rokem několik karikatur proroka Mohameda. Dánský imám později odvezl reprodukce ukázat svým kolegům, některé evropské deníky karikatury přetiskly, postupně se rozvinula nebezpečná mezinárodní aféra. Radikální muslimové hrozí Dánům a Evropě teroristickými útoky, bojkotem zboží, demonstrují, pálí vlajky a ambasády. Evropa se zaklíná svoji svobodou, svatým principem svobody projevu a slova.


Na první pohled je vše jasné a jednoduché. Muslimský svět zase jednou ukázal svoji zaostalost a nenávist vůči západním liberálním demokratickým tradicím a institucím. My v Evropě žijeme v sekularizované svobodné společnosti, můžeme vyjadřovat svoje názory a ironizovat jakákoliv božstva. Ratzinger může útočit na gaye, odmítat kondomy, chválit vymítače ďábla nebo třeba zatracovat Harryho Pottera, ale mně to může být úplně jedno. Oni žijí ve společnosti, která podřizuje individuální svobodu ideologii, v níž jsou stát a náboženství těsně propojeny, ve společnosti, jejíž omezení Evropa překonala už někdy před čtyřmi staletími. A navíc se jasně ukazuje, že s nimi není řeč, že jsou fanatičtí a nebezpeční.
Některé věci jsou opravdu jasné: násilnické reakce radikálů jsou naprosto nepřijatelné a svoboda slova a projevu je zásadní vymožeností evropské kultury. Ale dál už to tak jednoduché není. Evropská tradice obsahuje i jiné zásadní prvky, které ostatně se svobodou projevu souvisejí: svobodu volby, schopnost rozlišovat mezi principem a fanatismem či ideologií, úctu k důstojnosti druhých…
V proslulé kauze Larryho Flinta, kterou zpracoval Forman ve filmu Lid versus Larry Flint, jde o „nedělitelnost“ principu svobody projevu. Dobrá, pornografie může být v rozporu s tvým vkusem, snad i s obecně vžitými normami vkusu, ale to neznamená, že ji můžeš zakazovat. Nemusíš si ty časopisy kupovat. Chceš-li mít garanci své svobody, musíš se smířit se svobodou Larryho Flinta. K tomu není, co dodat. Neznamená to ovšem, že ze solidarity s Larry Flintem budu sám vydávat či propagovat pornografii. Můžu si zároveň podržet svůj názor, svůj vkus, svoje hodnoty i přesvědčení, že princip svobody projevu je nenapadnutelný.
Karikatury v Jylland-Posten, alespoň ty, které znám, jsou opravdu hloupé a urážlivé – Mohamed s turbanem v podobě bomby, Mohamed povzbuzující k sebevražedným útokům…Není to ani tak karikatura, jako opakování tupého stereotypu – co muslim to terorista, a to navíc v podmínkách, kdy i v Dánsku sílí protimuslimské naladění a platí dosti drsné imigrační zákony. Ale budiž – mají právo na karikaturu, která mi připadá hloupá. Když je kvůli ní bude chtít někdo omezovat, budu na straně tohoto jejich práva. Znamená to, že budu karikaturu přetiskovat, vydávat ji za vtělení principu?
Právě to udělaly některé evropské deníky – solidarizovaly se s dánskými kolegy a vytáhly do boje proti muslimskému popírání svobody slova tím, že karikatury přetiskly. Princip se náhle začal měnit v kampaň a ideologii. A Evropě v tomto případě hrozí, že ve sporu s muslimskými hodnotami začne popírat samu sebe.
Hrozí nám ztráta rozlišovací schopnosti. Hrozí nám, že se budeme chovat jako primitivní žoviální burani: pojďte, milí muslimové, zasmějte se s námi, vždyť je to jenom nějaké božstvo… Nebo jako netolerantní radikálové: jasně, můžete tu být, ale musíte přeskočit pár století po evropském vzoru, nejlépe ze dne na den a v optimálním případě se vzdejte náboženství a tradic vůbec.
Svoboda slova a projevu je sice nedělitelný princip, ale smyslu nabývá jako komunikace.