Mezinárodní den holokaustu

Minulý pátek byl poprvé vyhlášen za Mezinárodní den holokaustu. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen před 61 lety. Čeští extremisté slavili s mírným předstihem – fraškou kolem pomníku v Letech u Písku.


Na internetu můžete bez problémů najít hutné popíračské stránky. Metoda i obsah jsou velmi podobné tomu, co předváděli tuzemští nacionalisté. Popírači se tváří jako oběti jednostranné kampaně, která odmítá seriózní vědeckou diskusi, objektivitu a hledání pravdy. Nevykřikují primitivní urážlivá hesla, prezentují „analýzy“ a „fakta“.
Tak především: Židi, zejména ti z Východní Evropy, byli kvůli svým ubohým hygienickým návykům snadnými oběťmi tyfové nákazy, v průběhu Druhé světové války se stali masivními přenašeči tyfu. Nic jim nepomohla péče německých ošetřovatelů v koncentračních táborech, ani to, že personál hubil nakažené vši, přenášející nemoc, speciálním plynem „cyklon B“ . Mnoho Židů nemoci podlehlo.
Jistě, za války byl také hlad, ale podvýživou trpěli i Němci, němečtí vojáci, byl to důsledek situace na frontě. Proč by se za takové situace vůbec Němci zatěžovali koncentračními tábory? Proč by Židy skutečně nevyhubili, jestliže to chtěli udělat? Nebo-li: holokaust je mýtus. A koncentrační tábory byly vlastně takové provizorní válečné ošetřovny.
Podobně v Letech. Koncentrační tábor? Směšné! Cikáni tady umírali prostě proto, že se nemyli a dostali tyfus… Ale kdo chce dnes vyřknout pravdu, stává se obětí štvavé politické kampaně…
Nemyslím si, že je třeba trestat popíračské žvásty podle trestního zákona. Myslím si, že má smysl připomínat holokaust. Na první pohled je mezi vyhlazováním Židů za války a českým rasismem, či vzmáhajícím se evropským antisemitismem obrovský rozdíl. Ale ono by ještě na konci devatenáctého století ztěží někoho napadlo, čím vším civilizovaná kulturní a prosperující Evropa projde. Obrana proti recidivě není v několika paragrafech trestního zákona, nýbrž v kultuře.
A obávám se, že jsme si žádnou definitivní obrannou linii nevybudovali.