PEN klub se bouří...

Až do předloňské valné hromady otřásaly velké vášně Obcí spisovatelů: s programem, opírajícím se o kritiku tehdejší Rady Obce, vystoupili někteří mladší spisovatelé a kritici. Neuspěli, valná hromada jejich představy smetla ze stolu, ostatně i předseda PEN klubu Jiří Stránský v pozdravném dopisu brojil proti rozvracečům. Předseda Ivan Binar sice odstoupil, ale výsledek byl jediný: po volbách Obec spisovatelů spíše postrašila...

Až do předloňské valné hromady otřásaly velké vášně Obcí spisovatelů: s programem, opírajícím se o kritiku tehdejší Rady Obce, vystoupili někteří mladší spisovatelé a kritici. Neuspěli, valná hromada jejich představy smetla ze stolu, ostatně i předseda PEN klubu Jiří Stránský v pozdravném dopisu brojil proti rozvracečům. Předseda Ivan Binar sice odstoupil, ale výsledek byl jediný: po volbách Obec spisovatelů spíše postrašila, z její Rady odešli ti mladší a vrátili se do ní ti starší. Svět se nezbořil, pokus o "reformu" nebo o "puč" - podle toho, na které straně znesvářené tábory stály - se nepovedl. Nyní práci Obce znovu řídí prozaička a publicistka Eva Kantůrková.
K něčemu podobnému se nyní schyluje v PEN klubu - v Českém centru Mezinárodního PEN klubu. Nikoli Stínadla, ale někteří členové se bouří, a našli si k tomu vhodnou chvíli: dlouholetý předseda PEN klubu Jiří Stránský, s jehož jménem je polistopadové působení této instituce spojováno, už totiž nehodlá kandidovat na předsednickou funkci. Zatímco však v Obci vzešla "opozice" z řad členů Rady, v PEN klubu s podobnou reformní iniciativou přišla "skupina spisovatelů", kteří se doposud nepodíleli na vedení PEN klubu, mj. z prostého důvodu, že jsou bratru o dvacet let mladší. Ti nyní zaslali výboru PEN klubu dopis, na nějž stávající výbor zareagoval dosti podrážděně a v němž lze číst výzvu: "Vážení přátelé, pusťme se prosím do dialogu."
Nuže, sedmero literátů, z nichž je asi mediálně nejznámější prozaička Irena Obermannová a básník Jiří Žáček, vyzvalo členskou základnu k diskusi (pochopitelně zacílenou ke kandidatuře nového předsedy) o dalším směřování a roli PEN klubu, o míře vážnosti,
jíž se těší či netěší. Signatáři pozitivně hodnotí dosavadní činnost PEN klubu, důrazně však připomínají, že jeho posláním jsou kontakty se zahraničními tvůrci v rámci "světové literární pospolitosti" - leč ty jsou tuze skrovné, zejména kvůli nedostatečným financím.
Ty by měl poskytnout "generální sponzor", a toho by měl oslovit spisovatel, požívající patřičného renomé. Po odchodu Jiřího Stránského zřejmě signatáři srovnatelnou osobnost ve výboru PEN klubu nenalézají, a proto, jak známo, oslovili prozaika mediálně známého - Michala Viewegha. Ten odmítl s odůvodněním, že se na administrativní úkoly necítí být povolán. Viewegh tedy novým předsedou PEN klubu (asi) nebude - kdo se jím však po dubnových volbách stane?
Přitom je paradoxní, že v době, kdy náš PEN hledá nového předsedu, prezidentem celosvětového PEN klubu je český spisovatel Jiří Gruša. Ten je však ve Vídni, Milan Kundera v Paříži, Josef Škvorecký na Floridě, Bohumil Hrabal v pábitelském nebi, Václav
Havel tuto funkci přijme jen stěží, ze starších mohykánů tu je Ivan Klíma nebo Ludvík Vaculík, který si do PEN klubu rád chodívá zazpívat, a z těch mladších? Kterýkoli z nich by do práce klubu vnesl energii i euforii, málokdo z nich má však zkušenost se spolčením tohoto typu, proto také žehrají na skomírající vnitřní život PEN klubu. Ať však bude předsedou kdokoli, měl by najít společnou řeč (nebo i akce) s Obcí spisovatelů. Rozhodně ale nikoli tak, že by PEN klub ovládla Eva Kantůrková a tu by zase v Obci vystřídal Jiří Stránský...