Na první pohled vymysleli naši jižní sousedé v Rakousku rozumnou věc: Osvícení lidé z bankovní skupiny Bank Austria Credinanstalt, renomované kulturní instituce KulturKontakt Austria a podnikavého klagenfurtskéjo nakladatelství Wieser (připomeňme, že Klagenfurt, to je či byl po slovansku Celovec) se dali dohromady a rozhodli se od letošního roku udělovat Velkou cenu pro východoslovanskou literaturu...
. Poprvé má být udělena už na podzim, vítěze bude vybírwt mezinárodní porota vedená prezidentem Mezinárodního PEN-klubu, tj. naším Jiřím Grušou; ta bude vycházet z návrhů grémii z deseti zemí středo- a východoevropského regionu.
První cena je dotována sympatickou sumičkou 7 500 eur, což je jen o něco méně, naž kolik činí finanční obolus přináležející ke státní ceně za krásnou literaturu v České republice. Navíc oceněné dílo vyjde jako dvojjazyčná publikace v nakladatelství Wieser (rozuměj v němčině plus v jazyce originálu) a s vyhlášením ceny budou spojována i různá autorská čtení. Cena se má vyhlašovat každé dva roky a podle záměru organizátorů a iniciátorů "má autorům z deseti zemí střední a východní Evropy usnadnit vstup do německojazyčného prostoru".
Doplňme, že nejenom do německojazyčného prostoru: překlad například slovinské prózy si přece může v němčině přečíst i německy čtoucí Španěl, Švéd, nebo též Rus. Leč to není podstatné. Co se zdá být podstatnější: představme si, že tento literární vavřín by mohl získat někdo z našich literátů, třeba... třeba Ludvík Vaculík, který zatím u žádné komise přes naše státní ceny neměl štěstí. (Nebo ani šanci.) A měl by tudíž obdržet uvedenou Velkou cenu pro východoevropskou literaturu. A proč ne, proč bychom ji Vaculíkovi nebo někomu jinému nepřáli!
Jenže: copak je česká literatura východoevropskou literaturou? Copak žijeme, píšeme a publikujeme ve Východní Evropě? Copak čeština, slovenština, polština a lužickosrbština nejsou jazyky západoslovanskými? Copak zrovna Vídeň, geograficky řečeno, neleží dokonce na východ od Brna, o Praze či Plzni ani nemluvě? Bohužel se v oznámení Kontaktní kanceláře města Vídně, která o vyhlášení této Velké ceny referovala, nic nepíše o tom, kterých deset zemí (a jejich národní literatury) připadá v úvahu a které země naopak nikoli! Do pojmu Východní Evropa se sice tradičně nezahrnuje Pobaltí, zato Bělorusko ano, Albánie ano - a naopak i o Lichtenštejnsku se ve slovnících píše jako o středoevropské zemi. Pokud ti, co přišli s ideou Velké ceny pro východoevropskou literaturu, chtějí, jak prohlašují, upozorňovat na "různorodost" literární tvorby ze Střední a Východní Evropy, budou objevovat objevené. A zahrnují do "východoevropské literatury" také ruskou a ukrajinskou? A pokud ne, co je to za "východoevropskou literaturu" bez Ruska a Ukrajiny?
Nad tímto bohulibým a chvályhodným projektem rakouských kulturních podnikavců bychom mohli ještě dlouho kroutit hlavou. Shrňme to: žádná "východoevropská literatura" ve skutečnosti neexistuje a autoři ze střední Evropy do východní Evropy nepatří, vycházejí ze zcela jiných kulturních a historických tradic, což by takový Jiří Gruša měl vědět jako první. Vždyť i v němčině se striktně rozlišuje mezi pojmy Mitteleuropa a Osteuropa! Takže kdyby Velkou cenu opravdu dostal náš Ludvík Vaculík, měl by ji odmítnout - anebo poděkovat natruc kupříkladu v rusínštině, i když zrovna východoevropští Rusíni žel svůj státeček nemají...
