Hysterie kolem ptačí chřipky? Selhala média.

Lidé v Brně se začali kvůli obavám z ptačí chřipky zbavovat papoušků. Neodnášejí je do zvířecích útulků, prostě je pustí z okna a nechají je zmrznout. Toliko titulní strana sobotního vydání Lidových novin. Tytéž noviny před časem přinesly zprávu, že lidé v různých částech České republiky začali ničit ptačí hnízda, protože se s příchodem jara bojí nákazy od volně žijících ptáků.


Hysterie je tím silnější, čím častěji se téma ptačí chřipky dostávalo na přední strany novin a do headlinů televizního zpravodajství. A tak si milí opeřenci budou muset po návratu z teplých krajin stavět nové příbytky (pokud je rovnou nějaký nebojsa nezastřelí) a během kruté zimy si budeme muset zvyknout na to, že tu a tam na ulici narazíme na umrzlého papouška, neseženeme vakcínu pro očkování proti obyčejné chřipce a namísto léků proti chřipce si v lékárně koupíme leda tak Celaskon.
Schválně přeháním, ale zpráva o promyšlené likvidaci papoušků mě pěkně vytočila. Přiznávám, že jsem trochu poznamenaný náklonností k těmhle opeřencům z dob dávno minulých, kdy jsme se spolužáky z pardubické ZŠ Makarenkovo (dnes Benešovo) náměstí objížděli na kolech všechny chovatele cizokrajného ptactva v širém okolí a byli jsme asi nejmladšími členy Základní organizace Československého svazu chovatelů Pardubice (nemluvě o tom, že nám ve Zprávách ČSCH vyšel překlad článku z ruského časopisu Junyj Naturalist, díky němuž jsme se ulili z několika hodin ruštiny).
Tohle se ale nedělá. Pořídit si zvíře a pak se ho v návalu zbavit nejjednodušším možným způsobem, který se téměř stoprocentně rovná rozsudku smrti, je nestoudné. Každý rozumně uvažující člověk přeci pochopí, že když zmutovaný vir ptačí chřipky, který může přeskočit na člověka, přenáší divocí ptáci, těžko takovou ptačí chřipku může chytit od exota zavřeného v kleci, který si může maximálně tak zařvat na vrabce za oknem.
Na druhou stranu se těm lidem moc nedivím. Každý národ má určitý počet pitomců, kterým se musí každé složitější téma polopaticky vysvětlit. Což se v případě ptačí chřipky nestalo. Vinu bych tedy nepřikládal jenom krutým „chovatelům“ papoušků (nechtěl bych o těchto lidech psát jako o chovatelích bez uvozovek, protože skuteční chovatelé jsou vzdělaní a nikdy by se podobné sviňárny nedopustili), ale i médiím. Která televize přinesla zároveň s bombastickými zprávami o „zaručené“ pandemii ptačí chřipky také informaci o tom, že majitelům papoušků nehrozí žádné nebezpečí?
Ale co čekat od médií, která ani nedokáží pořádně vysvětlit, jak velké riziko zavlečení ptačí chřipky hrozí České republice, co se proti němu podniká a že by lidé neměli propadat panice? Místo toho noviny nabídly monotematické strany o pandemii, které jim zvýšily prodejnost, aby následně mohly na titulních stranách informovat o neuvěřitelném zájmu Čechů o léky proti ptačí chřipce, seznamech „vyvolených“ v případě opravdové pandemie a přípravě hromadných hrobů, kdyby skutečně došlo k nejhoršímu.
Člověku se chce až stydět za to, že je novinář.