Digitální vystřízlivění

Lepší obraz a zvuk, více programů a interaktivní služby, tak zní tradiční výčet kladů pozemní digitální televize. Zvlášť od doplňkových služeb, jako je hlasování v různých televizních soutěžích pomocí dálkového ovladače přímo na televizní obrazovce nebo interaktivní reklamy, kdy si během spotu budete moci přímo objednat nějaký výrobek nebo službu, si slibují hodně jak zájemci o licence pro nové digitální programy, tak telekomunikační společnosti.


Interaktivní služby mají do určité míry nahradit příjmy televizí z prodeje reklamních časů. Jenom z tradiční televizní reklamy se totiž nové digitální televize neuživí. Po spuštění ostrého digitálního vysílání, kdy se počet televizních stanic zachytitelných na klasickou anténu zvýší na dvacet až třicet, sice mírně stoupnou výdaje firem na televizní reklamu, ale ne natolik, aby tyto příjmy stačily pro všechny. Proto se zájemci o provozování digitálních televizí upínají k dalším službám.
Že to ale s interaktivní televizí a dalšími zpoplatněnými službami, kvůli kterým si divák bude muset koupit speciální (a hlavně dražší) set-top-box nebude tak horké, se překvapivě shodla většina účastníků víkendové konference serveru Česká média na téma budoucnost veřejnoprávních médií v éře digitalizace. V Českém Krumlově se jí zúčastnilo na dvě stě zástupců televizních společností, reklamních agentur, státních institucí a telekomunikačních operátorů.
Je to zajímavé procitnutí do reality. Tím, jak se blíží start digitálního vysílání v dalších regionech mimo Prahu, doznávají optimistické představy o rychlé technologické revoluci značných změn. I takový průkopník interaktivního digitálního vysílání, jakým je Finsko, se nemůže pochlubit více než deseti procenty domácností, které mohou tyto služby využívat. To ale ještě neznamená, že by je skutečně využívaly. V České republice, kde tyto služby zatím zkušebně vysílá televize Óčko v Praze a Brně, se odhaduje počet domácností se speciálním set-top-boxem na necelou tisícovku (z padesáti tisíc všech dosud prodaných set-top-boxů).
V Krumlově se mluvilo opravdu hodně realisticky. Někdo přisuzoval interaktivním digitálním službám stejný osud jako službě WAP na mobilních telefonech, někdo varoval před zájmem diváků koupit co nejlevnější set-top-box, který ale příjem těchto služeb neumožní. Všichni se ale shodli na tom, že v první fázi přechodu na pozemní digitální vysílání budou diváci očekávat spíš více televizních programů než nějaké hlasování přes dálkový ovladač televizoru.
Že si to plně uvědomují i samy televize, dokazuje fakt, že na Kavčích horách dali pro příští rok přednost spuštění speciálního sportovního kanálu před novým vzdělávacím a dokumentárním programem. Je to logické: kolik diváků by takový dokumentární kanál přesvědčil ke koupi digitálního set-top-boxu? A kolik jich přesvědčí sportovní program s rozšířenou nabídkou přenosů ze zimní olympiády, fotbalového šampionátu nebo hokejové extraligy?
Interaktivní služby zkrátka nebudou tahákem digitalizace. Jejich čas přijde ve chvíli, kdy se televizní vysílání ještě více propojí s internetem a lidé si zvyknou sledovat televizi na monitoru počítače. To se týká hlavně dnešní mladé generace. Šéf digitální komise České televize Pavel Hanuš o ní mluví jako o „digitální vlně tsunami“. Od starších diváků nelze očekávat, že budou při sledování televize nějak výrazně aktivní. Fotbal a pivo, to je tradiční obraz českého televizního diváka. Sledování televize je nejčastějším způsobem pasivního trávení volného času. Digitalizace na tom mnoho nezmění.