Proč nikdo nezasáhl v Paříži?

Nepokoje v Paříži. Televizní zpravodajství hlásí každý den už po jedenáct dní, jak mládež po nocích vypaluje auta, policejní stanice, školky, obchody… A teprve jedenáctý den po prvních incidentech přišla zpráva, že „možná“ francouzští prefekti vyhlásí zákaz nočního vycházení. Proč tak pozdě? Co brání spořádaným Francouzům ostře se ohradit proti násilí? Proč je ministr vnitra Sarkozy od počátku problémů obviňován z příliš ostrých reakcí vůči násilníkům?

On, který jediný prohlásil, že takové chování nelze ve vyspělé společnosti dovolit z žádných pohnutek, byť by byly nacionalistické, náboženské, rasové… jakékoliv. Násilí je násilí, a nelze je obhájit nijak.
Ano, mladí na okrajích Paříže, v „nepřijatelných“ čtvrtích, si připadají odstrčení, neakceptovaní, a tak se vzpírají. Mládí má právo protestovat, kdykoliv, ostatně vzpoura proti autoritě je jen přirozený krok na cestě od dětství k dospělosti. Mládí se má bránit svébytnou kulturou, hudbou, protest songy. Jasně, svět není spravedlivý, všichni se nerodíme do bohatých intelektuálních a zabezpečených rodin, akceptovaných okolím. Znakem vyspělé společnosti je ale možnost vypracovat se ze své role do jakékoliv pozice ve společnosti. Takovou, byť ztíženou, možnost mají i rebelové v Paříži. Každý z nich má možnost vypracovat se mezi průměrnou vrstvu Francouzů. Kdo nechce, nechť si žije ve slumech, ale ať neobviňuje společnost z nepřístupnosti. Osobní problémy nelze svádět na rasu, příslušnost, na číslo popisné… ani na to, že muslimky nesmějí do školy nosit šátek a židovští žáci nejsou během sabatu individuálně akceptováni.
Pařížské výtržnosti nemají náboženský podtext, ani základ v příliš otevřené imigrační politice. Problém je v absenci razantních nástrojů moci, které by zabránily násilí a výtržnostem. K mládí patří výbušnost, schopnost nechat se strhnout, bojovat za ideály i za pofidérní symboly, křičet, upozorňovat na sebe. V určitém věku je atraktivní bojovat proti policii. Po jedenácti dnech výbojů „mláďata“ zjistila, že si mohou beztrestně dovolit vypalovat, rabovat a útočit… Jen těžko si bude Paříž vybojovávat zpět klid a bezpečí. A bez ostrých zásahů se pravděpodobně neobejde. Razantně zasáhnout ale měli už před jedenácti dny. Je jedno, kdo a odkud se do Paříže, či kamkoliv jinam, nastěhoval. Každý by si ale měl být vědom, že pokud nebude dodržovat pravidla společnosti, do které vstoupil, tvrdě narazí.