nahoru

Poetoparty na hradě Bítově

VLADIMÍR NOVOTNÝ 29. září 2005 • 11:31

Po několikaleté prodlevě, kdy se čeští básníci a vůbec literáti scházeli se studenty a kulturní veřejností v Olomouci městě, se vše vrací do starých dobrých kolejí a letošní setkání básníků se bude opět konat na jihomoravském hradě Bítov - tam, kde v roce 1996 z iniciativy místního správce a kastelána, totiž jednoho z našich nejplodnějších poetů Jiřího Kuběny, se celá tradice zrodila. Domácí literární kruhy tuto změnu či tento návrat do hradeb uvítali s nadšením - a prý jich na Bítov zavítá teď o víkendu...

(akce proběhne od pátku do neděle) kolem sto dvaceti! Jistě u toho budou i další zvědavci, na obyčejný lid čtenářský se však pochopitelně dostane jen stěží. Půjde tedy o učiněnou poetoparty, nicméně žádní Bublanovi těžkooděnci snad v podhradí nehrozí. Poezie sice může být i křiklavá, žel i vykřičená, básníci jsou však v podstatě snílci.
Znovuzrození bítovské tradice lze jen uvítat, rokování básníků může být nadmíru užitečné, také už nedojde a takové excesy jako před lety, kdy tvůrci z undergroundu s gustem zesměšňovali někdejší veršující funkcionáře. Proto máme chuť dokonce zvolat: Ať znovu žije Bítov! Můžeme se však také na celou záležitost podívat z jiného, podstatně skeptičtějšího úhlu: jeden zahraniční bohemista, známý svou sršatostí, se při zprávě o setkání sto dvaceti básníků na Bítově notně podivil a štiplavě utrousil: Sto dvacet? Kde jste vzali sto dvacet básníků? To bude určitě sto dvacet grafomanů!
Náš čechomilný cizozemec se zabývá kupříkladu Holanovou poezií a z tohoto hlediska je právem opatrný nebo zdrženlivý: vždyť zatím ještě nikdo z nynějších básnických tvůrců neprošel bezohlednou zkouškou času. I ti dnes respektování nebudou možná v očích dalších pokolení znamenat skoro nic - tak jako třeba ve své době někteří respektovaní Holanovi souputníci a vrstevníci, co jsou teď nadobro zapomenutí, ať už právem či neprávem. Leč žerty stranou, nepochybně jde o sto dvacet pravých básníků, tj. lidí píšících poezii, schopných vytvořit básnická díla, která přinejmenším v současnosti oslovují čtenáře (ty nikdy početné čtenáře poezie) nebo tlumočí soudobý stav věcí, naše citové postoje a životní filosofii, namátkou i ve formě "poezie hrou", čili jako experiment aj. Vědátor a kritik může tvrdit, že kráčí o samé grafomany, jde ale vskutku o básníky. I kdyby v jejich tvorbě nějaký příští Ivan Wernisch, zkušený kutač v poezii minulosti, po letech objevil jedinou skvostnou básničku, kterou v této době dokázali napsat, pak jejich pohroužení se do poezie stojí za to. Proto ať jim právem až do neděle patří hrad básníků Bítov.

VLADIMÍR NOVOTNÝ