„Co ale z New Orleansu nezmizelo, je milá a vstřícná atmosféra, tak typická pro celou Ameriku,“ tak nějak takto končil svoji reportáž ze zatopeného města v televizních Událostech zvláštní zpravodaj Roman Bradáč. Vrchol cynismu? Hloupost? Obdobný přístup, jaký vyznávalo zpravodajství o spřátelených zemích na čele se Sovětským svazem za minulého režimu?
Ne, nemyslím si, že by dnes média jako celek pracovala na politickou objednávku, že by se například dal České televizi vnutit obdivný tón k USA. Netrpím paranoickou představou o plošné prodejnosti novinářů, která z některých reakcí zaznívala třeba i v diskusi ke kauze Kanyza v tom smyslu, že si ji objednali socani, aby zvýraznili význam Jandáka a odvedli pozornost od vlastních afér. Nicméně excesy, jako je ten s New Orleansem jsou přinejmenším smutné.
Katastrofa v New Orleansu je obrovským šokem pro celý svět a pro USA pochopitelně především. Selhání federálních úřadů, které naprosto zanedbaly pomoc městu, násilí, které připomínalo sci-fi vize světa po jaderné válce, eskalace rasové otázky, odhalování skutečnosti, že politici zanedbávali ochranu města před živelnou katastrofou po desetiletí, nastolení problému, zda nejsou Spojené státy ochromené válkou v Iráku a bojem s terorismem na hranici, kterou si dosud nikdo neuvědomoval, to vše na pozadí stovek mrtvých a tisíců krutých prožitků a osudů.
Tady se nedá vyhnout otázkám, jak je možné, že světová velmoc tak hrozivě neuspěla při ochraně vlastních lidí, při řešení své vnitřní krize a jestli to něco znamená pro její důvěryhodnost při řešení krizí mezinárodních. To jsou otázky, které nemusí mít nic společného s tím, jestli je člověk stoupencem Bushe, či jeho odpůrcem, příznivcem války v Iráku, či naopak. A mezi psychicky normálními lidmi v nich samozřejmě nemůže být ani náznak uspokojení z toho, že USA a konkrétní lidé v téhle zemi takovou krizi prožívají. Jsou to věcné otázky, zkoumající kvalitu americké byrokracie, amerických bezpečnostních systémů, možná i proslulé americké morálky…
Například komentář Observeru připomíná, že ředitel federálního úřadu pro mimořádné události Michael Brown ještě ve čtvrtek tvrdil v televizních rozhovorech, že nemá tušení o tom, že v New Orleansu čekají nějací lidé na evakuaci. Moderátoři se ho tedy ptali, proč se nedívá na zprávy nebo neposlouchá rozhlas.
Ostatně Brown nemá žádnou velkou kvalifikaci pro svoji funkci, snad tu, že byl předsedou mezinárodní organizace majitelů arabských koní a hlavně tu, že byl přítelem Josepha Allbaugha, muže, jenž vedl Bushovu kampaň. Allbaugh se nejprve stal sám ředitelem agentury, poté odešel do soukromé firmy, která získala kontrakty v Iráku a předal žezlo Brownovi…Problém několika úředníků nebo vizitka Bushova týmu?
Rozhodně zůstává spíše chaos, smutek, bolest a mnoho otázek než milá a vstřícná atmosféra. A určitě to platí především o New Orleansu.
