Splav! vydává Plav

Od poloviny let padesátých byla fenoménem naší knižní kultury revue Světová literatura. Vycházela v nakladatelství Odeon jako dvouměsíčník, jakžtakž přestála zlé časy po roce 1968 a v osmdesátých letech už byla (v rámci možností) zase starou dobrou "Světovkou", i když nemohla být natolik kultovní jako v bájných letech šedesátých. Udržela se až do roku 1996, měla vysokou úroveň, pak však zanikla, stejně jako starý dobrý Odeon v původní podobě. A ti čtenáři, kteří se chtěli orientovat v dění v moderní próze a poezii, si mohli skoro deset let připadat jako pohrobci Světové literatury, i když o pohotové překlady zahraniční beletrie u nás není nouze.


A tak se na "Světovku" vzpomínalo a vzpomínalo, až se letos znenadání a konečně objevilo periodikum, které na její odkaz navazuje a snaží se o něco podobného. Poněvadž ale žijeme, ať se to někomu líbí a někomu nelíbí, v době postmoderní, zmíněné periodikum se nejmenuje třeba Nová světová literatura, nýbrž - Plav. Nejde o odkazování zájemců do patřičných mezí, to by v názvu musel být vykřičník, co tedy ta záhadná zkratka znamená? Podle tvrzení redakce má jít o iniciály slov Překladatelé - Literáti - Autoři - Vykladači. Anebo prý také, chcete-li: Překladová Literatura A Vy. Budiž, jasno do věci vnáší i jednoduchý podtitul: Měsíčník pro světovou literaturu. V prvním čísle se v redakčním prohlášení dočteme, že o vznik Plavu se zasloužila "určitá nespokojenost se současnou situací na českém literárním trhu" - a z tiráže se dovídáme, že předsedou redakční rady je Josef Šlerka (zasedá v ní mj. Libor Dvořák a Miroslav Petříček) a šéfredaktorem měsíčníku je Jan Hon, bohemista a germanista z pražské "fildy" čili filosofické fakulty UK. A také že Plav vydává občanské sdružení Splav!, seskupení mladých lidí, které známe už kupříkladu z posledních ročníků festivalu Šrámkova Sobotka.
Ve srovnání s legendární Světovkou je Plav zatím jen sešitem zhruba šedesátistránkovým, především je však bilingvní, takže ukázky z překladů tu najdeme spolu s originálem (někdy i dva různé překlady stejného textu). Prozatím se redakce rozhodla vydávat více či méně tematická čísla. První téma bylo Slávy dcery dnes (i zítra?) a šlo tudíž zejména o texty mladých evropských prozaiček; čtenáře však nepochybně upoutalo též porovnání dvou překladů Bulgakovova Mistra a Markétky. Druhé číslo má téma My, dobří Evropané - a není divu, že je antické (Homér, Hérakletos z Efesu...), zatímco třetí Plav je "italský" a má název L°arte della memoria. V srpnovém čísle je otištěn i seznam prodejních míst, kde se Plav dá sehnat: v centru Prahy zatím jenom ve dvou knihkupectvích!
I to by se mělo zlepšit, a též proto lze zájemcům o světovou literaturu Plav doporučit. Neměl by však přetiskovat ukázky z již vydaných knih (naposledy z Itala Sveva). Potom by totiž zklamaní čtenáři mohli hodit Plav do splavu!