Skandální a živá. Povídková knížka jednadvacetileté ruské studentky novinařiny, žijící v Jekatěrinburgu, opisuje život mladých v současném Rusku – jejich existenci založenou na hudbě, povrchních vztazích a nezávazném sexu. Ve skutečnosti povídky strhující svojí atmosférou, situacemi blízkými každému mladému člověku, nejistotou o sobě sama, touhou, prvními zkušenostmi, a také skandální brutalitou, se kterou se k sobě hrdinové povídek chovají.
V této knížce rozhodně stojí za přečtení tři povídky: Dej mi!, Valeročka a Song for Lovers, které vyplňují více než dvě třetiny knížky. Zanechají ve vás hluboký dojem, prožitek a touhu znovu se k hrdinům vracet. Třeba na dětský tábor u moře, kde se musí malý Valeročka po svém vyrovnat s násilníky, k Volkovové, která loví boháče na jednu noc, nebo za velkým drsným rapperem Negrem a punkerem Keckou, mezi kterými je třeba si vybrat, alespoň na chvíli. Neméně zajímavé je dozvědět se, jak se dnes píše, a co se čte u našich velkých sousedů. Knížka se zde stala událostí. Ochutnejte následující úryvek, pochopíte, o čem je řeč, a začnete se po téhle útlé červenomodrobílé knížečce shánět:
„Sedla jsem si za stůl a rukama podepřela hlavu. Kecka má vlasy zašroubované do bodlinek jako ježek. V uchu nosí dva stříbrné kroužky, má velký nos a kulaté oči jako štěně. Celý je jako štěně: kňučí, skáče, je měkký a hebký, jak říká moje kamarádka Volkovová – samou láskou sníst. Je to frajer. Chtěl by, aby se na něj slečny na ulici vrhaly, vřískaly „Kecko! Kecko!“ a ještě mu ho vykouřily. Kecka hraje punk rock a chce být slavný. A taky chce, abych tu neseděla jako solný sloup a nepřiváděla ho do rozpaků. Teda, právě že to nechce. V tom ohledu je pro mě jeho duše jednou velkou neznámou.“
