Patriarcha Církve československé husitské Jan Schwarz odstoupil z funkce. Jako důvod uvedl spory, do kterých se dostal s vedením církve. Není tomu tak dávno, co mocenské spory vyhnaly z čela Pražské židovské obce i rabína Karola Sidona. U obou případů se nabízí úvaha, jak může něco tak pozemského, jako boj o moc, rozložit spolky tak duchovní, jakými jsou církevní společenství. Bylo by však bláhové domnívat se, že lidem v těchto společnostech jsou vzdálené lidské neřesti a pohnutky.
V každé lidské společnosti najdeme hlupáky, inteligenty, mudrce, lidi skromné, pokorné, či vychytralé, zištné i dravé. A církve nejsou výjimkou. Jen jednou jsem měla pocit, že byly ve společenství lidské vášně a touhy utlumeny, a to v sesterském řádu, starajícím se o adoptované děti v indickém státě Tamil Nadu. A přesto, aniž bych pronikla do této komunity žen obětujících se druhým, nemohla bych nikdy s jistotou tvrdit, že i jim vyhnuly záludnosti ženské povahy, pravděpodobně byly jen v tomto prostředí asketismu značně utlumeny. Lidská pošetilost, hloupost, ani touha po moci, stejně tak jako vlastnosti člověku a bohu libé neuznávají hranice geografické, natož hranice víry. A navíc církevní řády, žijící v srdci Evropy, mohou jen stěží v místním blahobytu a dostatku očišťovat své lidi od světských pohnutek, ke kterým mají sklony. Vždy, když mám pocit, že se někteří lidé vymykají svému okolí, vybavím si Gaussovu křivku (vypadá jako kopec pozvolna se zvedající, nalézající své maximum a stejně zvolna klesající), která zobrazuje statistické rozložení pravděpodobnosti výskytu, a to čehokoliv v lidském konání. Podle této křivky je vždy nejvíce (vrchol kopce) jevů průměrných, a extrémní jevy mají tendenci vyskytovat se řidčeji a řidčeji (svažující se okraje kopce). Z tohoto pohledu je třeba i církvi, a zejména v naší blahobytné zemi, přiznat shovívavě: člověku vše lidské. Prostě církev je společnost složená z lidí stejných vlastností jako kterékoliv jiné lidské uskupení…
