Chudí spisovatelští neplatiči

České centrum Mezinárodního PEN klubu rozeslalo nemalému počtu svých členů dopis, ve kterém je označilo za dlouholeté neplatiče členských příspěvků. Nebylo to poprvé: své neplatící členy PEN klub urgoval už loni a předloni. Teď Výbor Českého PENu přikročil k rozhodnutí, které je zároveň velkorysým gestem: vyzval neplatiče, aby uhradili aspoň dlužnou částku za uplynulé tři roky, jinak přestanou být od září členem. Výbor připojil ke své výzvě nabádavou doušku: "Bylo by nám to líto!" A líto by to nepochybně bylo i dlužníkům: v mnoha zemích světa je PEN klub prestižní organizace, která má větší renomé než různá, nejednou zanikající nebo se všelijak obměňující literární instituce.


Český PEN klub není jediné tuzemské spisovatelské sdružení, které má problémy s neplatiči: nevědí si s tím rady ani na Obci spisovatelů, i když tam prozatím ještě nezvolili podobné řešení. Rovněž v Obci spisovatelů je velká řada neplatičů a Rada Obce se tím často zabývá. Pochopitelně by tyto instituce nemohly žít pouze z členských příspěvků: obě jsou plně odkázány na finanční dotace, ať ze strany Ministerstva kultury či odjinud. Výše poplatku mírně stoupá: v Obci spisovatelů roční příspěvek tč. obnáší čtyři stovky, v PEN klubu jde o výrazně vyšší částku, tj. o devět set korun ročně (do roku 2002 to bylo sedm set). A jak často čteme v tištěných a jak často slyšíme v netištěných médiích, nekráčí o částku, kvůli níž by člověk měl být cejch neplatiče.
Není, jenže problém je v tom, že spisovatelé sice nejsou těmi, kteří by byli chudí duchem, leč v mnoha případech jsou chudí - resp. jen málokteří jsou majetní. Převažují mezi nimi starší lidé a důchodci - a rozhodující je skutečnost, že i když tato tvůrčí činnost nepředstavuje žádný zlatý důl (všechny knihy nemohou být bestsellery!), v drtivé většině není honorována ani symbolicky. Nakladatelství jsou mnohdy ochotna knihu vydat pouze tehdy, získají-li grant na vydání (ať už od státních institucí nebo ze soukromé sféry), ale i při šťastné shodě všech okolností se zpravidla nepamatuje na honorář. Ani PEN klub, ani Obec spisovatelů nemají prostředky, aby se výrazněji podílely na vydávání tuzemské produkce. A tak je český spisovatel stále víc odkázán na mecenáše, jímž může být třeba syn podnikatel, jindy americký manžel či milenec. Žije však mezi námi i mnoho literátů, kteří nejenže nemají tyto možnosti, ale je jim skutečně zatěžko (pomineme-li běžné lidské neduhy jako zapomnětlivost, liknavost aj.) obětovat třeba i ty čtyři stovky. Jsou zde přece také literáti nemohoucí nebo žijící v krušných sociálních podmínkách.
Opravdu nejde o šokující obnos. Jenže pro celou řadu našich literátů je to peprná sumička. Ale když se příspěvky přestanou platit, z jakých zdrojů má PEN klub a Obec spisovatelů financovat svou činnost? A leckdy neplatí ani ti majetnější. Co s tím?