Kde pochytit vzorce chování?

Mladý člověk v naší zemi to má dnes, jako ostatně každý mladý, těžké. Potýkáme se s absencí, možná až zmatečností vzorců chování, a to především ve vztazích, ať už se týkají vztahů ve škole, v zaměstnání, nebo v rodině. Tento víkend jsem se zúčastnila setkání dávných přátel. Většina řeší, jak už to tak ve věku třicátníků bývá bydlení, starosti o prvorozené děti, svatby, upravení vztahů v rodinách. Už jenom rozdělení péče dvou mladých lidí, kteří spolu dosud chodili, žili a stýkali se, o společné malé dítě, se ukázalo být poučnou sociologickou sondou.

Zatímco jedna z kamarádek odjíždí dvakrát až třikrát v týdnu tlumočit do Bruselu a nechává rok a půlletého syna v péči partnera, druhá kamarádka striktně rozděluje dobu: partner v práci - starám se o dítě od partner z práce doma - mám absolutně volný čas. V třetím páru se žena stará o dvě děti nepřetržitě, bez jakéhokoliv odlehčení od partnera. Přitom nelze konstatovat, který z modelů chování je obecně správný, protože předávání modelů chování v rodině od rodičů a prarodičů jaksi nefunguje. Komunismus, ateismus a nepřehledný systém demokracie rozmetal jakékoliv záchytné body. Co platilo včera, dnes neplatí, není oč se opřít. Naši rodiče žili v jiném systému – co nás mohou o pravidlech života naučit? A teď prostě nežijeme ve společnosti, která má nastavená pravidla. Můžeme si říkat, že jde o přechodnou dobu, kdy z nás musejí vyžít socialistické vzorce chování, kdy se ustaví nový řád společnosti, ale jaký? Platí v moderní společnosti, že každý člověk je individualita, která se chová specificky, neočekávatelně dle své povahy a okolí? Je reálným výhledem do budoucna absence jakýchkoliv vzorců chování, takže si budeme moci pouze brát příklady z chování nám duševně blízkých lidí, a poté je přizpůsobit k obrazu svému? Jak se budeme dál chovat v rodinách, v partnerství? Může si vůbec moderní společnost vytvořit vlastní systém společensky uznávaného chování, nebo se musíme připravit na společnost absolutních individualit?