Jsou ceny ceněné, ale i neceněné

V květnovém čísle brněnského literárního měsíčníku Host vyšla informace o pařížském knižním veletrhu Salon de livre, jehož součástí byla i konference na téma Existuje střední Evropa? Pokud někomu svět končí na východním okraji Paříže, pak mu tato otázka zní jako učiněný zeměpisný horror, zatímco ty, kdo ve střední Evropě žijí, může děsit, že někdo pochybuje o jejich konkrétní existenci. Asi se však víc rokovalo o literatuře než o zeměpisu...

- a básník a překladatel Václav Jamek, který se konference zúčastnil, si při této příležitosti posteskl, že v českých zemích ví o existenci literárních cen jen úzká skupina čtenářů a že "státní deníky" nebo Česká televize o nich pouze přebírají desetiřádkovou oficiální zprávu ČTK a nic víc.
To je slovo do pranice, i když ne tak obludné jako typicky francouzské pochybnosti, zda existuje střední Evropa. Jistě s Francií se nemůžeme srovnávat: tam věnují velkou pozornost nejenom laureátům literárních cen, ale vůbec novinkám krásné literatury, jimž se nejen naše média, bohužel však i knihkupectví leckdy vyhýbají jako čert kříži. Ale že by se u nás o udělování literárních cen referovalo liknavě, až macešsky? Nevím, co si Jamek představuje pod pojmem "státní deníky", určitě nikoli parlamentní zpravodaj, určitě se ale dá namítnout, že v českých zemích se o literárních cenách a jejich nositelích píše velice obstojně. Svět literatury také není žádný řinčivý jarmark a ceremoniály literárního laureátství nejsou zvlášť atraktivní, obecně vzato se však o spisovatelských laureátech píše spíše víc než míň. Nedávno se třeba Magnesia Litera poprvé vysílala v přímém televizním přenosu, o kandidátech státní ceny za literaturu natočila Česká televize dokumentární pořad, o jiných laureátech se v tisku referovalo přinejmenším uspokojivě. A často nezůstalo u základní informace: následovaly rozhovory s literáty, autogramiády, klubová vystoupení atakdál.
Každá literární cena se pochopitelně nemůže pochlubit tím, že se jí dostalo náležitého ohlasu v médiích. O některých opravdu ví jenom nevelké množství lidí z literárních kruhů, v tom má Jamek pravdu. Leč tyhle ceny většinou ani neusilují o zájem veřejnosti, jsou to víc "ceničky" než ceny - a kdyby se neudělily, žádná katastrofa by nenastala. Některé vavříny mají nesporný význam pro region: kupříkladu udílení plzeňské Ceny Bohumila Polana je společenskou událostí města i kraje a všechna regionální média bývají při tom a neomezují se na žádné "oficiální" zprávy. Čili: situaci naší literární kultury jistě můžeme vylíčit i v černých barvách. Ale s těmi literárním cenami to zdaleka není tak zlé!