Petra Hůlová – Paměť mojí babičce

Tuhle knížku by si měli přečíst hlavně mladí lidé. Autorce bylo v době vydání knížky dvacet tři let, což může být povzbudivé, či depresivní, podle toho, kolik vám je. Vyprávění je sugestivní hlavně bohatostí jazyka a mongolskými reáliemi, výrazy, které nám sice nic neříkají, ale vůbec to při čtení nevadí, protože snadno vycítíte jejich smysl. A o to jde. Tuhle knížku jsem vybrala v knihkupectví systémem, prolistuji a uvidím. Už jsem se od ní neodtrhla. Posuďte sami, takhle příběh jedné mongolské rodiny začíná: „Když je u nás doma šoró, kolem geru se prohánějí igelitový pytlíky. Někdy si sednu ven a koukám, jak se písek točí ve vírech, jak se obzor vybarví do zlatohněda a slunce skrz zvířený žlutý prach je matný a roztřesený. Boty šednou pod nánosem prachu, který štípe do očí a koním vrže mezi kopyty, takže celý stádo je nervózní a uštěkanej nochoj s ním má spoustu práce, když má oddělit březí klisny s mláďaty od ostatních. …“ No, řekněte, nemáte pocit, že jste v Mongolsku? A nejste zvědaví, co se píše dál?

Tuhle knížku by si měli přečíst hlavně mladí lidé. Autorce bylo v době vydání knížky dvacet tři let, což může být povzbudivé, či depresivní, podle toho, kolik vám je. Vyprávění je sugestivní hlavně bohatostí jazyka a mongolskými reáliemi, výrazy, které nám sice nic neříkají, ale vůbec to při čtení nevadí, protože snadno vycítíte jejich smysl. A o to jde. Tuhle knížku jsem vybrala v knihkupectví systémem, prolistuji a uvidím. Už jsem se od ní neodtrhla. Posuďte sami, takhle příběh jedné mongolské rodiny začíná: „Když je u nás doma šoró, kolem geru se prohánějí igelitový pytlíky. Někdy si sednu ven a koukám, jak se písek točí ve vírech, jak se obzor vybarví do zlatohněda a slunce skrz zvířený žlutý prach je matný a roztřesený. Boty šednou pod nánosem prachu, který štípe do očí a koním vrže mezi kopyty, takže celý stádo je nervózní a uštěkanej nochoj s ním má spoustu práce, když má oddělit březí klisny s mláďaty od ostatních. …“
No, řekněte, nemáte pocit, že jste v Mongolsku? A nejste zvědaví, co se píše dál?