Starosta Děčína Vladislav Raška se brání tomu, aby v Děčíně vzniklo speciální zařízení pro děti, které se dopustily závažných zločinů, včetně vražd. Argumentuje tím, že město bude spojováno s kriminálem pro mladé vrahy, a také, že nedávno z boletického ústavu, který sídlí na území Děčína, a v němž mají být dětští delikventi soustředěni, utekli dva chovanci, z nichž jeden se kdysi podílel na vraždě důchodkyně.
Takové spojení není pro město jistě nijak pozitivní a pan starosta má do jisté míry pravdu. Do boletického ústavu má být umístěn také nezletilý vrah čtrnáctileté Barbory Němečkové z Kmetiněvsi na Kladensku – prostě kdekterý mediálně profláknutý dětský delikvent „bude nastěhován“ do Děčína. Na druhé straně, kde má obdobné zařízení vzniknout? O nutnosti jeho vzniku se diskutuje již dlouho, a pokud je zařízení v Děčíně k takovému účelu vhodné, proč se bránit? Nakonec - někde vždy musejí být postaveny elektrárny, věznice, azylová zařízení… A co se týče veřejného mínění, lidé nikdy neprojevují nadšení, má-li se v jejich okolí cokoliv změnit, počínaje vysazeným stromem na pozemku souseda. Je lidskou přirozeností bránit se změnám. Je také povinností starosty bránit jakémukoliv ohrožení. Má-li pan starosta pocit, že zařízení není dost zabezpečeno proti útěku chovanců, ať udělá potřebné kroky. S využitím ústavu pravděpodobně nic nenadělá. To bychom také nakonec mohli z republiky vydělit izolovaná území, kam bychom umístili všechna nechtěná zařízení. Vytvořili bychom hluché, izolované místo, abychom se na zbytku země mohli cítit jako v idylické krajině snů. Život bez reality ale není životem, a Děčín i tak zůstane krásným městem.
