Sláva důslednosti?

V poslední době mě zarazilo několik podobných recenzí na filmy Snowboarďáci a Román pro ženy. V obou případech i relativně nároční a přísní recenzenti psali přibližně toto: Sláva! Konečně film, který se drží žánru a neobtěžuje nás nějakým hlubokomyslným poselstvím, nějakou náročností. Čistá zábava, profesionálně udělaná.


Prostě: víme přeci předem, že nejdeme na Bergmana, že se jdeme „jen“ pobavit, tak oceňme právě toto. Jasně – na tom určitě není nic zarážejícího, pobuřujícího, závadného. Nemám nic proti dobré romantické komedii, či komedii pro převážně teenagerské publikum. Nicméně – už na první pohled mi vadilo to zdůraznění, že tyto filmy hlubokomyslností neobtěžují. Jakoby nešlo dobře natočit i ty hlubokomyslné. Jakoby „hlubokomyslnost“ a „náročnost“ byly synonyma pro nudu. To je první důležitý signál.
Druhý signál jsem našel v samotném filmu. Samozřejmě, že je to velmi subjektivní a jiné být nemůže. A viděl jsem zatím jen Snowboarďáky, k Románu pro ženy jsem se ještě neodhodlal. Nicméně: Snowboarďáci podle mě obsahují velmi mnoho trapných míst, no, celí jsou téměř trapní a nemyslím, že by bylo možno ten snímek chválit za profesionální podržení zábavného žánru. A není to tak, že bych intelektuálsky pohrdal lehčími filmy, v životě neviděl komedii či teenagera nebo nevnímal fakt kolik lidí na ten film dobrovolně šlo do kina.
Taky mi nejde speciálně o tenhle film, respektive o ty recenze na dva filmy. Nejsem znalec, ani filmový kritik a ani se jím nestanu. Jde mi o tohle: myslím, že máme tendenci – „my“ znamená průměrní konzumenti filmů, knih, časopisů, médií a filmy, knihy, časopisy, média… - se vzájemně utvrzovat v tom, že na kvalitě nezáleží.
Je to jednoduchý postup: Kritici řeknou, že věc je naštěstí lehká, že neobtěžuje myšlenkou a že se lidé mohou bavit. Lidé se přijdou bavit. Přijde jich tolik, že jakékoliv námitky proti tomu, že se bavili, vypadají nesmyslně. Čili: film byl dobrý. A ještě: když „toto“ prošlo jako důsledné podržení žánru, projde leccos…Kruh se uzavírá. Respektive po spirále se jde zase o (T)trošku níž.
Všechny ty argumenty sledovaností, čteností, návštěvností a podobně mají jednu velkou slabinu: totiž neprozkoumanou možnost, že stejně velké objemy lidí by mohlo zasáhnout i něco kvalitnějšího, důslednějšího, náročnějšího. Ale pravda, s postupem času je to stále méně pravděpodobné.