Tekoucí Praha

Při cestě mezi Okoří a Budčí, stála včera u starého mlýna paní středního věku, a čistila koryto potůčku vinoucího se k jejich pozemku. „Kdysi jsme sem utekli před Prahou a teď nás Praha dohání,“ říkala. „Už i nedaleké pole pod noutonickým kostelem je skoupeno na parcely,“ konstatovala. Nakonec, co člověku zbude, než se měnícímu se světu přizpůsobit?


My se do vesnice za Prahou přistěhovali před čtyřmi lety. Tehdy starou vesnici „hyzdily“ jen z jedné strany, té vzdálenější, rozestavěné domy nechvalně proslulého H-systému. Po třech letech se obec rozrostla na dvojnásobek, ke staré zástavbě se nalepily zbrusu nové rodinné domy, řadovky, i bytovky. A další a další pole jsou rozkrajována na parcely. Lidé si, stejně jako my, přicházejí splnit sen o malém kousku vlastní zahrady a domu na něm. „Proč si nekoupí alespoň větší pozemky, takhle žijí v panelácích naplacato?“ kritizuje hektickou výstavbu paní od mlýna. K pozemku přišla v šedesátých letech, pravděpodobně za pakatel. Jenže dnes se tu prodává metr za více než tisíc korun. Na velkorysý pozemek mají jen milionáři… Tak se smiřujeme. Jen kdyby hektický stavební rozvoj dohánělo taky dostatečné zajištění služeb. Kamarádka z nedalekých Roztok, stejně bujících, připravila pro obec projekt financování výstavby nové školky z fondů Evropské unie. Před mateřskou pracovala v nadacích, má s projekty zkušenosti. Starosta jej odmítl podpořit. Včera si mi shodou okolností kamarádka trpce stěžovala, že se rok s rokem sešel, kapacita roztockých školek nestačí, a syna jí proto do školky nevzali… A kolem nás teče Praha přes další „kdysi“ pole, na kterých se zatím staví jen rodinné a bytové domy...