nahoru

Hlupák nebo šílenec?

Michal Komárek 19. dubna 2005 • 10:07

Chování premiéra Grosse připomíná nejspíše ze všeho naprostého hlupáka nebo úplného šílence. Jsou jistě ještě další možnosti: je sadomasochista, je placeným agentem pravice, který má za úkol zlikvidovat českou sociální demokracii, je geniální performer, který zdaleka překonává odvážnost a dosah nejlepších Knížákových výkonů, největší podezíravci a skeptici by dodali, že se drží moci zuby nehty, aby mohl zakrývat svoje kriminální činy…

Vývoj Grossova chování v posledních týdnech a dnech je obtížné vůbec i jen zaznamenat. Od trvání na menšinové vládě sociálních demokratů přechází k vyjednávání o nové koaliční vládě a zpět. Od trvání na premiérském postu ustupuje k úvahám o rezignaci a naopak. Do toho stíhá nesmyslně zaplatit pomyslný dluh Rodovi, rozložit vlastní vyjednávací tým, pohádat se s nejbližšími spojenci. Ve vypjatých chvílích opakuje téměř hystericky jediný argument – je třeba zabránit ODS, aby se dostala k moci a prováděla své experimenty s tímto národem. Pro neodvratné a mohutné vítězství ODS přitom dělá víc než kdokoliv jiný.
Ne, nemyslím si, že je to nějaká velká a dlouhodobá katastrofa pro tuhle společnost a stát, že se komunisti chystají skočit po moci, že destabilizace ochromuje ekonomiku apod. Myslím, že se vše relativně brzy ustálí, že pravděpodobně budou předčasné volby – což je jednoznačně nejlepší řešení, že pravice vytvoří relativně stabilní koalici a bude mít čas ukázat, jestli to umí líp, že Gross s největší pravděpodobností zmizí z politiky nadobro, že i sociální demokracie se po čase z krize vzpamatuje a zaujme dominantní místo na levici jako moderní levicová strana západního typu…
Problém je v tom, že se něco takového vůbec může dít, ne v krátkodobých důsledcích. Že jsme tak snadno zmanipulovatelní a tak velmi bezbranní. Že Gross byl tak dlouho suverénně nejoblíbenějším politikem a dostával pravidelně tolik preferenčních hlasů. Že v situaci, kdy se jeho obliba zhroutila si může do značné míry dělat, co chce a své vystřízlivělé nadšené voliče si může vzít dočasně jako rukojmí. Nebo-li: že jsme dosti nezodpovědní voliči, či nevoliči a dosti bezmocní a apatičtí občané. Proměna těchto věcí je pochopitelně mnohem důležitější než otázka, zda budou volby v listopadu nebo o půl roku později. Dočasně přežijeme i s velmi improvizovanou a neschopnou vládou. Ale je otázka jak přežijeme sami se sebou?

Michal Komárek