KAL a Kalmanach nejsou nic nekalého

Regionální literární a spisovatelská sdružení nikdy nemají na růžích ustláno: často vynakládají mnoho úsilí na pouhou existenci a k tomu se ještě potřebují "zviditelnit" v očích širší kulturní veřejnosti, zvláště v tzv. centru, s nímž se ovšem mohou jen stěží srovnávat. Příkladem takové agilní regionální spisovatelské organizace je Kruh autorů Liberecka (zkratkou KAL): kupříkladu již třetí rok připravuje ve spolupráci s libereckou Krajskou knihovnou dvouměsíčník Světlík, v němž mají kromě knihovnických materiálů výrazné zastoupení literární práce místních tvůrců i informace o kulturním dění v městě a v regionu...

. Dále Kruh autorů Liberecka začal loni vydávat knižní edici Kruh - a stojí za zmínku, že jako druhý svazek v ní vyšel překlad prózy Isy Engelmann, německé autorky, která pochází z Liberecka.
Jinou formou literární činnosti KALu (v jehož čele nyní stojí folkloristka a vysokoškolská pedagožka Eva Koudelková) je vydávání obsáhlé ročenky s názvem Kalmanach, na první pohled mírně záhadným. Nejde však o žádný "obyčejný" literární almanach, čili nemáme v rukou obvyklý sborník regionální prózy a poezie, jak by se dalo předpokládat. Jsou zde připomenuta zajímavá kulturní specifika a další témata, týkající se problematiky Libereckého kraje, významnou součástí Kalmanachu je také seriál článků o česko-německých vztazích. V nejnovějším Kalmanachu je to studie Márie Karpašové o někdejší oblasti Deutschböhmen. Kalmanach edičně připravili Jan Šebelka a Luboš Příhoda: dobrá práce!
Nepíšeme recenzi Kalmanachu, chceme pouze touto formou upozornit na pozoruhodný ediční počin, jejž mohou libereckým literátům a kulturním činitelům závidět namátkou v Ústí nad Labem, v Hradci Králové či v Českých Budějovicích a svým způsobem i v Praze: copak v české metropoli někdy v posledních letech sestavili takto koncipovaný literární a kulturní almanach? Ani plzeňská máloliterární revue Pěší zóna by nesnesla s Kalmanachem srovnání, žel však již nevychází. Přece jen však zmiňme aspoň některé erbovní příspěvky, např. básně Ludvíka Středy a Vladimíra Medka, prózy Otty Hejnice a Hany Fouskové, fejetony Václava Helšuse, zamyšlení Bohumila Nusky a esej Milana Exnera o Janu Kameníkovi (KAL by mohl udělovat regionální Cenu Jana Kameníka, odkazující k vynikající básnířce Ludmile Maceškové, liberecké rodačce píšící pod tímto pseudonymem). V Euroregionu Nisa se mohou pochlubit výtečnou publikací s vysokou literární kulturou. A aby nešlo o čistě regionální podnik z hlediska sponzoringu, oceňme, že vydání podpořily i Jídelní a lůžkové vozy a.s. Praha...