Budoucnost VJingu

Termín VJ vznikl v roce 1981, v souvislosti se vznikem první hudební televize MTV. Myslel se jím „ten který hraje videoklipy z MTV“, ale budoucnost tohoto žánru umění nových médií byla naštěstí mnohem zajímavější. Pokud však chceme sledovat tu zajímavější linii VJingu, musíme se vrátit ještě o něco zpátky. Narazíme tu na dvě zcela zásadní jména. Prvním je korejský umělec Num June Paik – označovaný za otce videoartu. Již v šedesátých letech experimentoval v Německu s živě vysílaným programem televize, který vizuálně upravoval na starých televizích a pořádal performance pevně ukotvené v čase (protože tehdy v Německu televize vysílala jen dvě hodiny denně). V sedmdesátých letech už ke svým „videoartům“ pouštěl Num June Paik hudbu...

Termín VJ vznikl v roce 1981, v souvislosti se vznikem první hudební televize MTV. Myslel se jím „ten který hraje videoklipy z MTV“, ale budoucnost tohoto žánru umění nových médií byla naštěstí mnohem zajímavější. Pokud však chceme sledovat tu zajímavější linii VJingu, musíme se vrátit ještě o něco zpátky. Narazíme tu na dvě zcela zásadní jména. Prvním je korejský umělec Num June Paik – označovaný za otce videoartu. Již v šedesátých letech experimentoval v Německu s živě vysílaným programem televize, který vizuálně upravoval na starých televizích a pořádal performance pevně ukotvené v čase (protože tehdy v Německu televize vysílala jen dvě hodiny denně). V sedmdesátých letech už ke svým „videoartům“ pouštěl Num June Paik hudbu. Šlo o Beatles a v Americe (konkrétně v Bostonu) - kde své audio vizuální projekce předváděl - už nebyl tak docela výjimečný. V tu samou dobu totiž v New Yorku Andy Warhol promítal své filmy bez zvuku za doprovodu živě hrajících Velvet Underground.
Právě na tuto linii navázala asi nejdůležitější postava VJingu osmdesátých let, která tento ještě neexistující obor definovala v takových rámcích, v jakých ho chápeme dnes. Peter Rubin snad jako úplně první míchal živě videoarty v amsterodamském klubu Mazzo, ovšem k vizuálnímu stylu nové klubové generace také přidal design celého klubu, kterým narýsoval podobu většiny pozdějších luxusních klubů, ve kterých vznikala dnešní elektronická taneční scéna. Právě díky ní – a nepochybně také díky rozvoji počítačových technologií a následnému odklonu od analogových video syntetizérů a příklonu k míchaní videa v programovém prostředí – došlo k boomu VJjů po celém světě.
Dnes VJing prochází další fází. Projekce se staly přirozenou součástí taneční scény a bez nich si nedokážeme představit nejen klubové noci, ale také halové parties s tisícihlavým publikem.
Pokud však posloucháme dnešní VJské „superhvězdy“, jako je například Charles Kriel, zdá se, že VJové touží vrátit se do sedmdesátých let a stát se součástí každé rockové show, jako součást projevu skupiny.
Jiným trendem jsou tzv. Svis. Právě v těchto relacích se pohybuje například britská dvojice Zen TV (spojená s experimentálním labelem Ninja Tune), která se 8. května2005 představí v rámci festivalu a href="http://www.entermultimediale.cz/"target="_blank">Enter Multimediale v pražské Akropolis. Spojení hudebních a video mixů do jednoho slibuje nového umělce, který se dokáže vyjadřovat jak hudebně tak vizuálně a bude skutečně zajímavé počkat, zda se o pár let později budeme divit, že se dřív hudba a video vytvářely každý zvlášť. K syntéze s hudební stopou míří i čeští VJs. Přesvědčit se o tom můžete například v Brně dne 23.4.2005, kdy v klubu 7.nebe proběhne - v rámci festivalu Multiplace - přehlídka zajímavých českých VJských projektů, kde vystoupí například Moire, DFX, 103 Coil, Cube Vision a také slovenský VJ Zden Vision.