Čekání na smrt

V pátek jsem sledoval, jak si české zpravodajské servery poradí s prioritami u dvou hlavních událostí dne: umírajícím papežem Janem Pavlem II. a hlasování o nedůvěře vládě premiéra Grosse. Která zpráva je důležitější? Osud vlády, který je z celosvětového hlediska nicotný, nebo smrt hlavy katolické církve?



Na českém internetu s přehledem vedlo hlasování o nedůvěře vládě. Přiznám se, že mě spíše zajímal osud Jana Pavla II. Nejen proto, že o Grossově komunistickém záchranném kruhu se vědělo dopředu, ale tak trochu sebemrskačsky jsem láteřil nad tou novinářskou dychtivostí: už papež umřel? Nebo aspoň upadl do komatu? Kdo to bude mít první?

Pamatuji si, jak mi před lety, kdy jsem dopisoval pro slovenskou tiskovou agenturu TASR, kolega zpravodaj vyprávěl o „papežských závodech“ mezi zpravodaji velkých světových agentur AP a Reuters. Bylo to v době, kdy Václav Havel bojoval o život v Innsbrucku a i my v pražské pobočce TASR jsme měli v záloze připravenou krátkou zprávu o jeho úmrtí a podrobný životopis. Stačilo doplnit poslední údaje a odklepnout do systému editorům v Bratislavě.

U papeže Jana Pavla II. tato „připravenost“ dosáhla obludných rozměrů. Mnoho let se vědělo, že na tom Svatý otec není zdravotně dobře. Agentury bedlivě sledovaly každou jeho zahraniční cestu. Známý z TASR mi vyprávěl, jak jeho mnohem lépe placení kolegové od Reuters nebo AP mají dopředu vyťukanou krátkou zprávu – v agenturní hantýrce se jí říká BLESK – že papež zemřel. Opravdu stačilo jen doplnit místo a hodinu.

Nikdo ale zřejmě nepočítal s tím, že papežovo umírání bude tak zdlouhavé a že Vatikán nebude podávat tak podrobné informace, aby se mohlo podat on line jako hlasování o nedůvěře české vládě. Jen si to představte: jste šéfredaktorem novin a od čtvrteční noci víte, že papež umírá. Celé páteční ráno to vypadá, že zemře velice brzy. Blíží se večer a Vatikán mlčí. Přichází dilema: Co když papež nezemře do uzávěrky?!

Jako v jiných případech z toho redakce vybruslily poměrně lehce: palcové titulky sobotních novin hovořily o „umírajícím papeži“ nebo o tom, že „Jan Pavel II. odchází“. Papež zemřel až v sobotu večer a deníky tak měly celou sobotu na vytváření speciálních stránek nebo celých příloh. Zamyslel se ale někdo nad tím, jak nedůstojné bylo ono mediálně rozpitvávané čekání na smrt?