nahoru

Prvotiny z Literární akademie

VLADIMÍR NOVOTNÝ 23. března 2005 • 10:27

Literární prvotiny u nás mají relativně dost prostoru (tj. v rámci knižních vydání, nemáme teď na mysli zveřejňování textů či souborů textů v internetové podobě), přesto je pochopitelné, že mladí literáti žehrají a lamentují na nedostatek publikačních příležitostí. Rozhodně je sympatické, že se nyní prostor pro novou původní českou ještě víc rozšířil, i když pouze v podobě "školní" edice, do níž nemohou proniknout autoři, co nejsou spjati s danou institucí. Jde o pražskou Literární akademii (Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého), která existuje už pátý rok a letos v ní budou promovat první absolventi - a která, po první vlaštovce z předloňského roku (po vydání prózy Tomáše Vučky), nyní začala vydávat literární práce svých studentů.


Vedení Literární akademie přitom sympaticky podstoupilo nemalé riziko - vydalo totiž v edici Prvotiny pětici textů, které na škole vznikly v seminářích tvůrčího psaní. Nejde tedy pouze o uveřejnění vlastního dílka, ale též o ukázku, jaký typ prací v Literární akademii přichází na svět a k jakým výsledkům lze během vyúky tvůrčího psaní dospět - s přihlédnutím k dosavadnímu věku, vzdělání a životním zkušenostem jednotlivých autorů. Vybrané texty tvoří jen jistý vzorek, stylistické nebo tematické rozpětí studentských prací je na LA výrazně rozsáhlejší, nicméně i nad touto pěticí se dají vyslovovat předběžné závěry. Figurují mezi nimi tři "normální" prózy, byť každá z nich je s přihlédnutím k tvůrčímu naturelu autorů odlišná (v abecedním pořadí jde o práce Barbary Dřevikovské My, napříč staletími, Aleny Fouskové Vyrážím a Andrey Votrubové Váh), čtvrtou prvotinou je básnická sbírka Pavla Hájka (Smutky) a pátá knížka (Pavla Totušková, Zloděj lidských srdcí) je příkladem literární publicistiky, věnované Arnoštu Lustigovi, který svého času na LA uspořádal malý kurs tvůrčího psaní. Stojí za zmínku, že všechny prvotiny mají i řádné ISBN (nejde tudíž o interní tisky) a byly edičně připraveny studenty LA na semináři redakční práce.
Je dobře, že tyto publikace vyšly s podporou Ministerstva kultury ČR: jde přece o podporu nové české literární tvorby, k níž v tomto specifickém případě dochází pod akademickým dohledem a v ediční řadě školské instituce. Literární kritika prozatím z uvedeného kvinteta nejvíce vyzvedla prozaické prvotiny Barbary Dřevikovské a Andrey Votrubové, mějme však na paměti, že jde o debuty, o tvůrčí přísliby, o texty, které prostřednictvím svého zveřejnění mohou inspirovat autory jiné a další. Třeba také starší, třeba i literáty mimo danou vysokou školu. Nicméně za obzvlášť důležité a chvályhodné považujme odhodlání Literární akademie pokračovat v tomto edičním záměru a vydávat v určitých časových intervalech i budoucí studentské práce. Mohou být lepší, mohou být horší, pokaždé ale budou mít iniciační roli. A v tom je koneckonců pravé poslání všech takových edic prvních knížek.

VLADIMÍR NOVOTNÝ