nahoru

Politika zvuku

l.p.fish 14. března 2005 • 11:55

Pokud máte zájem sledovat diskusi asi nejzajímavějších osobností nové hudby (tedy hudby vycházející z nových, digitálních a internetových technologií), pak byste neměli minout toto místo na serveru prestižní londýnská galerie umění nových médií Tate Modern. Hlavními mluvčími jsou tu John Oswald, Kenneth Goldsmith, Douglas Kahn, ale pokud se vám bude zdát přínosné i to, co napadne právě vás, můžete se do diskuse připojit. A kdože jsou zmíněné tři celebrity?

Pokud máte zájem sledovat diskusi asi nejzajímavějších osobností nové hudby (tedy hudby vycházející z nových, digitálních a internetových technologií), pak byste neměli minout toto místo na serveru prestižní londýnská galerie umění nových médií Tate Modern. Hlavními mluvčími jsou tu John Oswald, Kenneth Goldsmith, Douglas Kahn, ale pokud se vám bude zdát přínosné i to, co napadne právě vás, můžete se do diskuse připojit. A kdože jsou zmíněné tři celebrity?
John Oswald je kanadský hudební experimentátor, který mimo jiné vystoupil v roce 2000 v rámci 11. ročníku festivalu Večery novej hudby v Bratislavě. Jeho hudební experimenty především hledají nové způsoby kompozic, které experimentují nejen ve zvukové rovině, ale také v rovině společenské či právní, když zkoumají hranice autorských práv a citace v postmoderní době digitálního přenosu dat.
Keneth Goldsmith zase vede velmi zajímavý server UBU, kde najdete mp3 experimentálních a alternativních umělců Laure Anderson počínaje a konče třeba historickými experimenty se skladbami složenými jen ze zvonění telefonních zvonků z roku 1969. Kromě toho tu však máte ke každému projektu dokumentaci a celou řadu teoretických statí, které se snaží hledat kreativní cestu v době, kdy technologie předcházejí právní a společenské procesy a tvorba se tak dostává do souvislostí, které by ještě před pár lety nikoho nenapadly. Nebo napadly? Pokud se textům na serveru UBU budete skutečně věnovat, zjistíte, že na nebezpečí střetu kreativity a autorských práv upozorňovali teoretici již od dob Marshalla McLuhana.
A konečně Douglas Kahn. Tento vedoucí „technicko – kulturních“ studií na universitě v kalifornském Davisu vydal v roce 1999 jednu z nejcitovanějších knih o nové hudbě s názvem Noise, Water, Meat: A History of Sound in the Arts (MIT Press, 1999). Jeho kurzy se snaží zkoumat hudbu i zvuk ze všech možných pohledů a jeden z jeho neortodoxních kursů má například název Drogy a zvuk.
Diskuse na serveru Tata Modern má podtitul Politika zvuku. I zde se mnohem víc než o vlastnostech „nové hudby“ mluví o jejím společenském kontextu., ale také kontextu historickém. Uvidíme totiž, že experimenty, které nabourávaly představu o duchovním vlastnictví, můžeme u amerických umělců sledovat minimálně od šedesátých let, a u evropských již od dob otce všech dnešních experimentátorů Marcela Duchampa. Pokud tedy máte chuť na vzrušující historický exkurz, ke kterému máte navíc možnost do 23. března cokoliv dodat, nechte si chutnat.

l.p.fish