nahoru

To tu dlouho nebylo: Literárky chtějí být literární!

VLADIMÍR NOVOTNÝ 2. března 2005 • 00:45

Věci kocourkovské pronikají i do literárního života: v týdeníku Literární noviny propukl malý puč. (Tohoto přirovnání použil v Lidových novinách už Jaromír Slomek, kterého shodou okolností nedávno Literárky jaksepatří zesměšnily.) Jedenáct ze šestnácti zaměstnanců Literárních novin prý odchází z časopisu na protest proti počínání politicky ambiciózního šéfredaktora Jakuba Patočky, který se prý o týdeník vůbec nestará, přihřívá si své politické polívčičky a je mu dávno úplně jedno, že v Literárních novinách je literatury dávno jen poskrovnu.


Jde o naprosto výjimečnou záležitost, pro niž budou s námahou hledat nějakou paralelu i zkušení pamětníci. Co však na první pohled bije do očí: šestnáct lidí v literárním časopise, to musí být monstrfirma! Které jiné kulturní periodikum by si takové plýtvání finančními prostředky (tj. promrhávání peněz) mohlo dovolit? To v obtýdeníku Tvar, který se plně zabývá literaturou (byť mívá léta tučná a hubená), pracuje i se sekretářkou šest lidí, z toho dva na částečný úvazek. V prestižním měsíčníku Host jsem právě tak napočetl v redakci šest pracovníků a ani Host není vždy jejich hlavním zaměstnavatelem. A je třeba připomenout, že literatuře se věnují v Literárních novinách jednou asi v sedmině, jindy asi v desetině čísla. Není divu, že zájem o časopis prudce klesá, byť ho občas dotují svými úsporami nic netušící důchodci, ošálení výzvami Patočkovými, že jeho politikaření na stránkách LN je údajně poslední výspou svobody v Čechách.
Jenže tohle vše bylo již nesčíslněkrát konstatováno od roku 1999, kdy Literárkám začal vládnout po odchodu Vladimíra Karfíka (škoda ho, přeškoda!) zmíněný Jakub Patočka. Toho dosadil výbor Společnosti pro Literární noviny - a tenhle výbor ho podporoval i další roky, přes arcitrapné odsouvání literatury v Literárkách na vedlejší kolej, a vyslovil mu svou podporu i loni na jaře, kdy se už jednalo o šéfredaktorově odvolání. Nakonec tedy odpovědnost za současnou krizi nemá pouze politik Patočka, nýbrž spisovatelé ve výboru Společnosti, byť vesměs kráčí o jména slovutná: Viola Fischerová, Alexandr Kliment, Eda Kriseová. Anebo Ludvík Vaculík v redakční radě, v níž kromě něho paradoxně nefiguruje spisovatel (tj. umělec knižně publikující beletrii) skoro vůbec žádný!
Pět let jsme byli svědky toho, že v Literárních novinách žila literatura jak Popelka. To se buď nezmění a Patočka bude dál provozovat v časopise své politikářské hry, anebo se změní všechno, šéfredaktor si najde jiné kolbiště a Literární noviny se možná stanou zase literárními. To by se ale potom měly rozžehnat se spisovateli, kterým byl daný stav věcí naprosto lhostejný, anebo jim pokoutní neliterárnost časopisu dokonce vyhovovala (báli se konkurence?). A opět literární (?) Literárky by se mohly přejmenovat na Neliterární noviny a paradoxně se věnovat literatuře. Hned bychom měli o literární časopis víc!

VLADIMÍR NOVOTNÝ