nahoru

Romové žalují stát kvůli školám

Michal Komárek 1. března 2005 • 11:26

Historicky první stížnost kvůli rasové segregaci ve školách se dostala ke štrasburskému soudu pro lidská práva. Podala ji už v roce 2000 skupina romských mladíků, nyní bude soud zvažovat, zda zahájí líčení. Romové tvrdí, že byli automaticky přeřazeni do zvláštní školy a tak jim stát ztížil cestu ke vzdělání.


Zpráva se v úterý v noci objevila na serveru iDnes a během krátké doby vyvolala několik stovek reakcí. Z velké většiny tvrdě protiromských i tvrdě rasistických. Radikálnější přispěvatelé navrhovali deportace či zplynování, kultivovanější pak odkazovali na to, že zkušenost je základem poznání a musí převážit nad pseudohumanismem, nebo-li: zkušenost ukazuje, že Romové se vzdělávat nechtějí, kradou apod. a politická pseudohumanistická korektnost je mimo realitu. Administrátor ponechal diskusi volný průběh přesto, že vyhlašuje, že rasismus je v diskusích nepřípustný…
Myslím, že podat stížnost do Štrasburku je výborný nápad. A že drtivá většina diskutujících – a obávám se, že jde i o většinu populace – není schopna rozlišovat několik základních věcí. Na jedné straně je pravda, že část romských dětí – netroufnu si odhadnout, jak velká, ale velká – není na školní docházku připravena, neumí ani pořádně česky, nemá o školu zájem, do školy často ani nechodí, je těžko zvládnutelná. Na straně druhé je pravda, že procento romských dětí v tuzemských zvláštních školách je dlouhodobě alarmující, že část – netroufnu si odhadnout, jak velká, ale velká – učitelů a škol se opravdu romských dětí automaticky zbavuje a přeřazuje je do zvláštních škol. Že se o tomto problému u nás dobře ví, kritizuje ho řada nejenom pseudohumanistů, ale i docela obyčejných praktiků učitelů… Vzdělání části romských dětí provází neúprosně tvrdá logika – z rodiny nemají žádnou motivaci k tomu, aby braly školu vážně, jsou přeřazeny do školy zvláštní, tam se ocitnou v dalším demotivujícím prostředí a kruh se uzavírá.
Mají pravdu ti, kdo říkají, že takto si systematicky vychováváme občany druhé kategorie. A ti, kdo tvrdí, že s Romy nejde prostě nic jiného dělat, že takoví prostě jsou, že trpí genetickou sociální úchylkou, nepřizpůsobivostí a snaží se nás pouze vydírat pod praporem politicky hyperkoretní EU jsou rasisti nebo hlupáci. Jistě – mají zkušenost. Jenže je to zkušenost pohybující se v uzavřeném kruhu a ještě hrdě hlásící „nerušte kruhů mých“! Taková je základem jen velmi omezeného poznání.
Rozhodně netvrdím, že znám recept na řešení. Ani netvrdím, že se věc vyřeší jednorázovým okamžitým zrušením zvláštních škol, protože to by muselo samozřejmě provázet řada změn ve školách „normálních“. Ale tvrdím, že vzhledem k tomu, nakolik je to problém vážný, se u nás nedělá téměř nic. A proto je stížnost do Štrasburku dobrý nápad, který může přinejmenším otevřít nové vážné diskuse.

Michal Komárek