Definice nezávislého regulačního orgánu

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má na kahánku. Ve čtvrtek parlamentní mediální komise odmítla její zprávu o digitalizaci a zároveň znovu radní upozornila, aby se zdrželi všech nevratných kroků spojených s digitálním vysíláním, dokud parlament neschválí nový mediální zákon.



Je to dokonale ohraná písnička. Poslancům z mediální komise se cosi nelíbí a vysílací rada musí skákat, jak oni pískají. Pěkný obrázek NEZÁVISLÉHO regulačního orgánu pro elektronická média! Už jen způsob, jakým parlament nominuje a volí jednotlivé členy Rady, je velmi povrchní. Dnešní Rada kopíruje rozložení sil v Poslanecké sněmovně, čili výsledek parlamentních voleb z června 2002. Co na tom, že dnes je reálné rozložení sil v podobě předvolebních preferencí úplně jiné – jenže ona by Rada svým složením neměla kopírovat ani ono!

Slovo NEZÁVISLÁ je v případě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dokonalý protimluv. Jak má být člen takové Rady nezávislý, když jej nominovala určitá politická strana, Rada jako celek se odpovídá Poslanecké sněmově a pravidelně podstupuje buzeraci od poslanců mediální komise, kteří často elektronickým médiím ani za mák nerozumí? Ale mají tu pravomoc Radě vyčinit a doporučit sněmovně, aby jí neschválila výroční správu. Pokud se tak stane dvakrát za sebou, Rada je automaticky odvolaná.

Vše napovídá tomu, že po čtvrtečním zasedání mediální komise jsme na začátku procesu jednoho takového odvolání. Co si to vlastně ti radní myslí, že můžou vypisovat výběrové řízení na licence pro digitální televize?! Jak můžou ignorovat usnesení mediální komise, ve kterém jí poslanci jasně vyzvali, aby se vyvarovali všech nevratných kroků v procesu digitalizace, mezi které patří i udělení vysílacích licencí s platností na dvanáct let a možností jejich prodloužení na další stejně dlouhé období?

Můžou. Od toho ta Rada přeci existuje. V České republice probíhá pátým rokem (!!!) experimentální digitální vysílání. Vlastně už není co zkoušet, všechno je už vyzkoušené. Zájemci o televizní vysílání, kteří v minulosti museli ostříhat mrkvičku, protože analogový éter prostě není nafukovací, jsou natěšení na digitální licence. Telekomunikační společnosti, které provozují experimentální vysílání v Praze, si zase rvou vlasy nad zbytečně vyhozenými penězi. Přitom by už dávno mohly šířit digitální televizní programy na komerční bázi!

Nebudou. Pokud poslanci přitvrdí, Rada využije formulky, kterou neopomene dodat ke každému vyhlášenému licenčnímu řízení – totiž že podle zákona může toto řízení kdykoli a bez uvedení důvodů zrušit. V rámci pudu sebezáchovy (platy v Radě a vliv, kteří jeho členové mají, je dostatečnou motivací) bych se tomu vůbec nedivil. Co kdyby si napříště poslanci začali udělovat ty licence sami? Vítejte na Balkáně, pánové!