Primářka gynekologie v rumburské nemocnici Dagmar Milatová dostala dvouletý podmíněný trest za zanedbání povinnosti, díky němuž je zdravotně postižených pět žen. Jaký musí mít charakter, pokud se rozhodla proti rozsudku odvolat a navíc dál zastává svoji funkci?
Operační přístroj Chiratom 400, který primářka v roce 1999 používala pro zastavování krvácení při operacích, byl vadný. Díky špatnému zapojení probíjela jedna z elektrod a poškodila několik pacientek. Některé z nich ochrnuly. Primářka se však neocitla před soudem proto, že s vadným přístrojem operovala - lékař-zaměstnanec nemůže ručit a ani neručí za kvalitu a funkčnost jím používaných přístrojů. Zodpovědná byla svou funkcí primářky, v jejíž pracovní náplni je zajistit odborné prověření funkcí všech přístrojů na oddělení, což neprovedla. Pět žen má díky její nedbalosti nevratné zdravotní následky, některé skončily na vozíku, další se mohou pohybovat jen pomocí berlí, ocitly se v invalidním důchodu. Rozsudek soudu zněl: dva roky podmíněně. Zákaz činnosti soud primářce neuložil. Primářka dál zůstává ve své funkci. Možná je odstoupení z funkce za fatální chyby jen výmyslem světa románů a filmových dramat, protože vzdát se svého postu a zachovat si morální kredit je v dnešní společnosti spíše slabostí než za charakterním činem. Ostatně, každý skandál, byť mediálně zviditelněný, přebije brzy jiná aféra – netřeba se stahovat, stačí jen projít bahnem, a vyrazit dál. Primářka nejenže neodstoupila ze své funkce, ona dokonce neprojevila ani tolik osobní hrdosti, aby tento nanicovatý rozsudek přijala, a řekla: velice lituji toho, co se stalo. Ona sveřepě trvá na svém – jsem nevinná, odvolám se. Nestydí se před ženami se zničenými životy, nebo to nedává znát. Představa, že není třeba brát ohled na morální profil, protože nejdůležitější jsou posty a peníze, je ale obrovský omyl. Stále ještě je mezi námi dost slušných lidí, kteří nezapomínají, přestože odpouštějí. A žádný člověk není ve své funkci doživotně. Až se jednou paní Milatová ocitne opět mezi „obyčejnými“ lidmi, a rozhlédne se, zjistí, že jí z její minulosti šéfové zůstala pořádná neomyvatelná skvrna. A už bude pozdě ji ze sebe očistit. Protože na co je člověku momentální mocenská výhoda, když charakter si nelze pozlatit.
