Odplavila snad tsunami poslední zbytky etiky?

Tuto otázku si kladu od chvíle, kdy přírodní katastrofa v jihovýchodní Asii vybičovala média k nevyhlášené soutěži o nejbrutálnější snímek obětí smrtící vlny tsunami. A nejen ta světová. Ohromil mě snímek hromady nafouklých mrtvých těl promísených s odpadky na pláži v Thajsku, který se objevil na speciální fotostránce deníku Právo.



Ten samý snímek umístil o několik dní později na svoji titulní stranu časopisu Týden. Šéfredaktor Dalibor Balšínek v úvodníku vysvětlil, že v redakci proběhla na toto téma poměrně bouřlivá debata, ale nakonec se rozhodli katastrofu „nepřikrášlovat“. Polský týdeník Przeglad si za stejnou fotografii na titulní straně vysloužil odsouzení od etické rady médií. Ta ve svém prohlášení napsala, že chování některých polských redakcí nemůže ospravedlnit ani fakt, že se tytéž snímky objevují i ve světových médiích.

Zveřejňování detailních fotografií rozkládajících se těl, zejména pak dětí a žen, podle členů rady nepřispívá k lepšímu informování o tragických následcích tsunami, ani k získávání větších prostředků pro humanitární pomoc: „Slouží pouze k většímu prodeji mediálních produktů.“ Jenže jak informovat o apokalyptických následcích obrovské vlny, desítkách tisíc obětí a zcela zničeném pobřeží a zároveň vyhovět přísným etickým normám, jejichž hranice se stejně rok od roku, katastrofu po katastrofě stále posouvají?

Když deník Právo před necelým rokem zveřejnil na titulní straně fotografie vraždy amerického občana Nicholase Berga, kterému iráčtí povstali poblíž Bagdádu usekli hlavu, byl to velký etický problém. Dnes se nad zveřejňování snímků těl obětí tsunami na titulních stranách novin a časopisů pozastavují snad jen mediální teoretici. Oč je brutálnější fotografie Bergovy useknuté hlavy oproti nafouklému tělu utopeného člověka? V obou případech média ignorovala lidskou důstojnost a dala přednost chladnému kalkulu s vyšším prodejem.

Jenže ono je sporné, zda tak brutální fotografie vůbec vedou k většímu zájmu čtenářů o noviny a časopisy. Obával bych se opaku. Dát na titulní stranu detail mrtvého školáka z Beslanu? Jistě, je to aktuální téma a výpověď o drastických praktikách teroristů. Potřeboval ji čtenář k tomu, aby pochopil šílenou skutečnost a bolest pozůstalých? To je otázka..