nahoru

Socialistický kapitalismus

JANA DOLEŽALOVÁ 12. ledna 2005 • 00:42

Rozhodla jsem se zakoupit cestovní postýlku. Důvod není zajímavý. Mnohem atraktivnější je však způsob, jakým jsem ji nabyla. Snoubí v sobě rozpor postsocialistické demokratické společnosti…


V obchodě se značkovým dětským zbožím jsem si vyhlédla cestovní postýlku, do které může dítě vlézt vchodem opatřeným zipem. Za dobu než si mne všimly dvě z přítomných prodavaček, jsem prošla halu třikrát. Přinutit k činnosti prodavačky jsem musela sama. Poprosila jsem starší a tlustší z prodavaček (mladší zrovna telefonovala svému příteli). Oznámila jsem, že mám zájem o cestovní postýlku. Prodavačka vyrazila ke kase. Cestovní postýlky stály přesně na opačné straně haly. Já šla tím směrem. „Kam mi jdete?“ překvapeně na mě zahalekala. „Ráda bych dostala o zboží informace, než je koupím,“ prohlásila jsem. „A co chcete vědět?“ dohnala mě u postýlek překvapeně. Domohla jsem se pár technických informací. „A jak se postýlka skládá?“ - „Do tašky,“ ušklíbla se. „Ukážete mi to?“ V jejích očích se pohrdavě zablesklo: „Tady zatáhnete a tady promáčknete.“ Postýlka se pod jejíma rukama zhroutila, nikoliv složila. Prodavačka vrátila postýlku do původní polohy. „A jak se složí?“ trvala jsem na svém. Znervózněla. „Máte to v návodu.“ - „Ukážete mi to?“ - „Vždyť jsem vám to ukázala!“ - „Ale mně není jasné, jak se ta postýlka vejde do tašky,“ dělala jsem ze sebe idiota. Protáhla obličej a začala bojovat s postýlkou. Evidentně jí, stejně tak jako mně, někdo ukázal postup složení postýlky jen zdálky a zběžně. S mohutným supěním se pod jejíma rukama postýlka složila do rozměru, který by se dal narvat do opodál ležící tašky. To mi stačilo. Etuda obsluhy pokračovala u pokladny, kam donesla zalepenou krabici. „Můžete mi, prosím, ukázat, že v krabici je postýlka barvy, kterou jsem si vybrala?“ Zboží bylo navíc už zaplacené, takže šlo o pouhé přestřižení izolepy na mé krabici. „Tam nic neuvidíte. Můžete si ale zkontrolovat název na krabici s názvem vystavené postýlky.“ Vydala jsem se zpět přes celý sál. Poslední krok vztahu prodávající-zákazník spočíval ve vystavení záručního listu. „Zákazník byl seznámen se všemi funkcemi zakoupeného zboží a řádně poučen o jeho funkci,“ dala mi podepsat. Skutečnost, že si chci pročíst, co podepisuji, rezignovaně přešla. Postýlku mám, a teď mi vrtá hlavou, kde končí způsoby socialistické (neochotná prodavačka) a začínají kapitalistické (schopnost odejít a nakoupit jinde), když uvedený typ postýlky měli pouze v tomto obchodě a v žádném jiném v okolí. Asi tam, kde nespokojený zákazník zavolá vedoucího, upozorní na neochotu zaměstnance a neodejde bez jediného slova tak, jako jsem to udělala já…

JANA DOLEŽALOVÁ