nahoru

Viewegh na Aha!

VLADIMÍR NOVOTNÝ 15. prosince 2004 • 08:56

Populární prozaik Michal Viewegh se v těchto dnech neobyčejně rozkatil nad faktem, že bulvární periodikum s názvem Aha! otisklo prý zcela smyšlené informace z jeho soukromí, jež se dotýkají cti jeho i rodiny jeho. Do věci se vložil i Syndikát novinářů, který má ustavenou komisi pro etické záležitosti, není však prý v jejích silách zjišťovat, co je pravda pravdoucí a co ne. Takže Michal Viewegh zuří a redaktoři z Aha! si mnou ruce.


Nikterak nesleduji list zvaný Aha!, dobře však vím ze Slovníku spisovného jazyka českého, že slovo "aha", citoslovce vyjadřující překvapení a podiv, má též i význam podstatného jména, a to v nesklonné formě "aha" - čili záchod: a kdysi se v tomto duchu říkalo "jít na aha", tedy jít se vyčurat. V Aha! to možná nevědí, určitě se však tímto svým "rodokmenem" podvědomě řídí a není se čemu divit: bulvár je bulvár, třebaže může jít v různých případech i o bulvár lehký, neškodný, seriózní (?) atp., pokaždé však je to bulvár. A tomu jde především o vyvolávání překvapení a podivu, a to nejrozličnějšími prostředky.
Nad čím se však podivuje Michal Viewegh? Bulvár obecně vzato píše jednak o celebritách, lidech známých na veřejnosti, jednak o lidech, kteří přistoupí na jeho pravidla, vstupují do jeho světa, jsou vůči němu vstřícní, loajální. A ti nepochybně vědí co činí: zůstaneme-li u literárních kruhů, k bulváru vlídní autoři hledají mezi jeho čtenáři další zájemce o své knihy, snaží se je získat pro své výrobky i tímto způsobem. Zrovna Viewegh toho budiž klasickým příkladem: ne že by se zahazoval s tiskovinami nejhrubšího zrna, to ani v nejmenším, leč v různém lehkém bulváru ho bývá jak na všech sloupích. S určitou nadsázkou řečeno, všude sděluje, jaké zubní pasty používá a kolikrát si mění denně ponožky, což je pro duchovní svět spisovatele natolik závažná věc, že to musí, musí zajímat kdekoho - tj. kdekoho v bulváru. A v jiném bulváru Viewegh přeochotně otiskoval nějaké počteníčko, jež bez oka mrknutí sepisoval s jinými bulvárními pisateli. A jiné (či jiná) periodikum se pokusil zbulvarizovat on sám, když v něm a v nich dojemně (za honorář) referoval o těhotenství své choti přesně ve stylu šmírácké reality show, jindy šířil zvěsti, že V. Klaus na něho chystá atentát. Zkrátka a dobře všude kolem Viewegha bulvárních zvěstí bývá plno.
Čemu se proto dnes tak diví? Kdo s bulvárem zachází, ten s bulvárem schází a není třeba si nasazovat pokryteckou masku. Zda jsou drby z Aha! lživé na tisíc procent nebo jenom na devět set devadesát devět procent, je lhostejno, neboť platí, že mimo bulvár spisovatelovo soukromí nepřekračujme ani o píď. Jádro pudla je v tom, že všechny tyto zaručeně zaručené drby, tohle koření bulváru, přece objektivně zvyšují zájem o tvůrce koketujícího s bulvárem a zejména poptávku po autorových beztak nemálo čtených knihách. A o to Michalu Vieweghovi odjakživa šlo.

VLADIMÍR NOVOTNÝ