Soud v Olomouci vynesl rozhodnutí, kterým neposlal odložené miminko do ústavní péče, ale do přechodné rodinné péče Klokánek…
Před třemi lety, přesně v tomto období, jsem psala článek „Kladivo na kojence“ o matce, která v anonymitě porodila dceru a předala ji Fondu ohrožených dětí, na dobu, než bude nalezena vhodná adoptivní rodina. Sociální pracovnice však dítě umístila do kojeneckého ústavu a soud vydal rozhodnutí o jeho setrvání v ústavní péči, přestože by se novorozenci jednoznačně dostalo lepší péče v alternativním zařízení Fondu ohrožených dětí. Již tehdy měl soud podle zákona o rodině zkoumat, zda nelze „dát dítě do náhradní rodinné péče, která má p přednost před výchovou ústavní“ a mohl dítě svěřit do dočasné péče „jiné fyzické osoby než rodiči, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy“. Dosud, tak jako před třemi lety, bylo však nepsaným pravidlem upřednostňovat ústavní výchovu před alternativní možností, přestože dítě v ústavu, byť po krátkodobém dvou až třítýdenním pobytu, prochází citovou deprivací, kterou si nesmazatelně nese celým životem. Měli jsme dost ústavů, v nich nepřeberně zaměstnanců, bylo třeba kapacity využívat. Nyní, po třech letech od tohoto článku se případ s odloženým dítětem zopakoval. Minulý týden přinesla jiná matka novorozence do Fondu se stejnou prosbou: „Nedokážu se o svoje dítě postarat, ale nechci, aby do nalezení adoptivní rodiny žilo v ústavu. Soud v Olomouci vynesl rozhodnutí - dítě setrvá v dočasné péči alternativního rodinného zařízení Klokánek. Konečně převážil zdravý rozum nad stereotypy v myšlení i konání. Možná jsme se stali svědky převratu v péči o „děti nikoho“. Konečně jsme dali těmto dětem šanci žít stejně hodnotný život jako žijou děti v rodinách. Dobrá bilance před blížícími se Vánocemi…
