Dny poezie a dnešek poezie

poetové se snaží psát na jeho úrovni, čili v parametrech špičkové evropské poezie, anebo se naopak utvrzují v ideálu odlišném, více tradičním, z odstupu času nevýbojném. To znamená, že všelijací Máchovi skrytí odpůrci nebo nepřívrženci i dnes vyznávají poezii jaksi antipostmoderní, zatímco rozmanití Máchovi pokračovatelé se téměř sto sedmdesát let po jeho úmrtí přiklánějí k poezii postmoderní. Ti i oni autora Máje uznávají za božstvo české moderní poezie (moderní, protože zrozené v světovém romantismu) - zajímavé však je, že nemáme žádnou literární cenu spojenou s jeho jménem! Zato máme cenu Seifertovu a Ortenovu.
Dny poezie často probíhají jako spontánní akce na obranu poezie, o které stále platí, že její trocha nikoho nezabije, představuje ale zvláštní svět o sobě, křehký a zranitelný. Leč jak si stojí česká poezie nyní? Zůstaneme-li u cen, letos státní cenu za literaturu obdržel prozaik, Seifertovu cenu dokonce rovnou dva prozaikové (!), pouze Ortenovu cenu zůstala v držení poetické múzy: jak známo, získala ji moravská básnířka Marie Šťastná. Jaké je však dnešní české básnictví z obecného pohledu? Stěží se dá jeho charakter definovat z rozptýlených článků a recenzí, a také proto se minulý týden v Plzni konala mezinárodní bohemistická konference s názvem Rozprava o současné poezii, na které se měly charakterizovat aspoň některé základní momenty a typické znaky soudobé básnické produkce. Přitom taková konference proběhla po roce 1989 v českých zemích vůbec poprvé, jako kdyby o tuto problematiku dlouho nebyl zájem! K organizátorům "Rozpravy" patřily kromě bohemistů z Pedagogické fakulty ZČU v Plzni též Knihovna města Plzně, občanské sdružení Pro libris, Ason-klub a Středisko západočeských spisovatelů.
A k čemu tedy vědci došli? Jejich soudy nabývají na závažnosti rovněž díky tomu, že i celá řada literárních badatelů "hřeší" psaním poezie (namátkou Vladimír Křivánek nebo Radek Fridrich). Závěry by zněly asi takto: těžiště soudobého básnictví zřetelně spočívá v tvorbě zejména generace čtyřicetiletých autorů (při vší úctě k "patriarchům" či "koryfejům" ze starších pokolení). A že se dnes poezie neobejde bez určité mediálnosti, tvořit si vskrytu jak Popelka někde v koutě už není na pořadu dne. Že to není nic zvláštního? Inu není, ale veřejnost si to ještě nemyslí nebo to ještě neví. A leckomu se to nebude líbit, ale je to tak!