nahoru

Dny poezie a dnešek poezie

VLADIMÍR NOVOTNÝ 24. listopadu 2004 • 09:25

Už několik let je polovina měsíce listopadu v mnoha městech naší republiky, hlavní město nevyjímajíce, věnována poezii, básníkům, básnictví atp. Všechno to kdysi zavinil Karel Hynek Mácha, který se během jednoho listopadového týdne znenadání stár sotva roků šestadvacet rozžehnal s životem, a to nikoli proto, že obětavě pomáhal uhasit požár blízké usedlosti, nýbrž že ho v Litoměřicích sklátila tuze nepoetická cholera. A od té doby se česká literární a knižní kultura a jistě především literární tvorba vyrovnává s Máchovým odkazem:

poetové se snaží psát na jeho úrovni, čili v parametrech špičkové evropské poezie, anebo se naopak utvrzují v ideálu odlišném, více tradičním, z odstupu času nevýbojném. To znamená, že všelijací Máchovi skrytí odpůrci nebo nepřívrženci i dnes vyznávají poezii jaksi antipostmoderní, zatímco rozmanití Máchovi pokračovatelé se téměř sto sedmdesát let po jeho úmrtí přiklánějí k poezii postmoderní. Ti i oni autora Máje uznávají za božstvo české moderní poezie (moderní, protože zrozené v světovém romantismu) - zajímavé však je, že nemáme žádnou literární cenu spojenou s jeho jménem! Zato máme cenu Seifertovu a Ortenovu.
Dny poezie často probíhají jako spontánní akce na obranu poezie, o které stále platí, že její trocha nikoho nezabije, představuje ale zvláštní svět o sobě, křehký a zranitelný. Leč jak si stojí česká poezie nyní? Zůstaneme-li u cen, letos státní cenu za literaturu obdržel prozaik, Seifertovu cenu dokonce rovnou dva prozaikové (!), pouze Ortenovu cenu zůstala v držení poetické múzy: jak známo, získala ji moravská básnířka Marie Šťastná. Jaké je však dnešní české básnictví z obecného pohledu? Stěží se dá jeho charakter definovat z rozptýlených článků a recenzí, a také proto se minulý týden v Plzni konala mezinárodní bohemistická konference s názvem Rozprava o současné poezii, na které se měly charakterizovat aspoň některé základní momenty a typické znaky soudobé básnické produkce. Přitom taková konference proběhla po roce 1989 v českých zemích vůbec poprvé, jako kdyby o tuto problematiku dlouho nebyl zájem! K organizátorům "Rozpravy" patřily kromě bohemistů z Pedagogické fakulty ZČU v Plzni též Knihovna města Plzně, občanské sdružení Pro libris, Ason-klub a Středisko západočeských spisovatelů.
A k čemu tedy vědci došli? Jejich soudy nabývají na závažnosti rovněž díky tomu, že i celá řada literárních badatelů "hřeší" psaním poezie (namátkou Vladimír Křivánek nebo Radek Fridrich). Závěry by zněly asi takto: těžiště soudobého básnictví zřetelně spočívá v tvorbě zejména generace čtyřicetiletých autorů (při vší úctě k "patriarchům" či "koryfejům" ze starších pokolení). A že se dnes poezie neobejde bez určité mediálnosti, tvořit si vskrytu jak Popelka někde v koutě už není na pořadu dne. Že to není nic zvláštního? Inu není, ale veřejnost si to ještě nemyslí nebo to ještě neví. A leckomu se to nebude líbit, ale je to tak!

VLADIMÍR NOVOTNÝ