„Špidla se dočkal funkce v Bruselu“ zněl hlavní titulek v páteční MF DNES. V podtitulku byly dvě další, zřejmě ekvivalentní informace – že Evropská komise prošla a že bývalý premiér bude mít plat 570 000. Zase typická novinářská práce. A souvisí s „listopadovými záhadami“.
Titulek ironicky a jízlivě sugeruje, nakolik se bývalý premiér na funkci třásl. Hlavní sdělení je: no, podívejte jak výnosnou dostal trafiku. To je to, co je podle autorů podstatné a to, co zajímá čtenáře. Stranou zůstávají informace o Evropské komisi samotné, rozložení sil mezi evropskými institucemi, jejich významu, kompetencích, významu překonání krize, která byla spojena především s italským kandidátem Buttiglionem a podobně. Zanedlouho může v týchž novinách následovat povzdech nad tím, jak Češi vědí málo o evropských institucích a jak je nám Brusel vzdálený. Jistě, netvrdím, že čtenář si opravdu raději nepřečte výpad proti „trafikantovi“ Špidlovi, ani to, že by noviny měly z principu plnit funkci osvětové instituce. Ale má to dva vážné problémy. Zaprvé titulek sugeruje neověřenou informaci, o níž navíc celý text ani není. A zadruhé – to, co novináři píší a to, co si čtenáři rádi přečtou jsou spojené nádoby. Novináři si čtenáře vychovávají k obrazu svých, respektive vydavatelových představ o primitivním nenáročném konzumentovi snadno zpracovatelných „informací“.
A jsme zpět u „listopadových“ záhad. Směs dramatických spekulací s příchutí atmosféry špionážního románu je vděčnější téma než náročná analýza. Ta unavuje, jazyk odborníků, kteří by ji alespoň zčásti prezentovali, je složitý, těžkopádný. To čtenář nechce. Ale je otázka, proč potom o listopadu psát vůbec. Vysvětlení listopadu se prostě bez obecnějšího kontextu, hypotéz, diskusí, analýz neobejde. Samozřejmě, že do těchto diskusí vstupuje i „teorie Velkého bratra“ na téma, že vše bylo dohodnuto na úrovni KGB a CIA, předáno STB a doladěno dobrovolným odstoupením politických špiček, které svou moc přesunuly do sféry ekonomické. Budiž, naznačuje to i jeden příspěvek do diskuse k minulému sloupku, od autora, který se prohlásil za dlouholetého pracovníka STB. Samozřejmě, že tu nějaké mezinárodní klima a dohody byly, český listopad také nebyl izolovaným jevem. Samozřejmě, že tajní agenti se snažili vytvářet dějiny. Samozřejmě, že se vedla kabinetní jednání, kde šlo o vyvážení ústupků a zisků. Ale také tu byli spontánní studenti a stovky tisíc lidí na náměstí, které tam prostě agenti nevmanipulovali. Byl tu disent, vnitřní opozice uvnitř vládnoucích struktur, naprostá ideová i ekonomická vyčpělost režimu a potenciální opozice většiny národa. Téma je, jak to vše změnilo tuhle společnost. A pravda, v několika odstavcích se to shrnout nedá. Novináři jsou v pasti: výročí pominout nemohou, ale zpracují ho podobně jako větší dopravní nehodu, nebo řádění orkánu na Sněžce. Což je horší, než kdyby ho pominuli. Jakoby přestávaly existovat oddělené žánry, například rozdíl mezi každodenním zpravodajstvím, zprávami ze společnosti a náročnější analýzou. Vše překrývá žánr novinářský, který musí být co nejzajímavější a nejjednodušší. A podle potřeb ironický či záhadný. V propojení s průměrnou úrovní českých škol je výsledkem opravdu nulové povědomí o nedávné minulosti i složité současnosti. Což mimo jiné znamená minimální politickou občanskou zdatnost. Což zase otevírá obrovské manipulativní pole pro politiky. A proti nim by mimo jiné měli být novináři demokratickou pojistkou. A kruh se uzavírá.
