nahoru

Chci nakupovat v hypermarketech!

JANA DOLEŽALOVÁ 19. listopadu 2004 • 08:44

Předpoklad, že po zákazu hypermarketům prodávat v noci, protože lidé začnou v „zakázané“ hodiny nakupovat u drobných prodejců, je zcestný…


Taky jezdím nakupovat do hypermarketů v noci nebo ve svátek. V noci proto, že nesnáším obchody přeplněné lidmi a fronty u pokladen. Ve svátek pak, že mám mezi všednodenními pracovními povinnostmi čas na velký nákup. Jako mnoho dalších rodin, nejen těch, kteří žijí za městem, taky využíváme velkých nákupu na delší období. Krabice mléka, džusů, několik chlebů (naskládáme je do mrazáku), zásoby sýrů, mouky, cukru, rýže a tak dále a tak dále… Rozhodně nehodlám kopírovat životní návyky mé matky, která po celý svůj produktivní život vláčela každé odpoledne při návratu z práce ze samoobsluhy tašku narvanou nákupem. Já mám dennodenně plnou spíž a nakupovat drobnosti nechodím. Předpoklad, že pokud zavřou hypermarkety o svátcích a v noci, bude moje rodina nakupovat v minikrámku ve vesnici, je nesmysl. Ceny jsou tady o třetinu vyšší než v hypermarketech. Prostě se budeme v „povolené“ prodejní době mačkat s ostatními v natřískaných hyperobchodech. Malého živnostníka nelze přece podpořit omezením aktivity jeho konkurenta. Drobný živnostník se musí snažit sám. Kdyby obchodník v naší vesnici kupříkladu přebudoval svůj obchůdek s olysalým salámem, dvěma jogurty v lednici a hnijícím trsem banánů, na malou pekárničku, stahovala by se mu na čerstvé vonící pečivo celá vesnice včetně lidí z okolí… A hájit zákazy a příkazy práva zaměstnanců hypermarketů, je postsocialistický manýr. V kapitalismu přece lidé nepracují za podmínek, na které sami nepřistoupili. Fungující kapitalistická ekonomika je založena na „Paretově optimu“ – nikdo nechce měnit svoji situaci, neboť mu žádná změna jeho stavu nepřinese více výhod. Společnost vlastnící hypermarket udržuje jen takovou pracovní dobu, která se jí vyplatí, kterou si vyžádali zákazníci, se zaměstnanci, jenž akceptují pracovní podmínky jím nabídnuté. To je kapitalismus. Já opravdu netoužím socialisticky tahat tašky s nákupem, a od státu dostat nařízeno, jaké si můžu se zaměstnavatelem domluvit pracovní podmínky. Uběhlo patnáct let od sametové revoluce a patetické postsocialistické tendence stále prosakují.

JANA DOLEŽALOVÁ