Silný je příklad především dvou „záhad“. To, zda celý průvod odvedl na Národní třídu agent STB Zifčák a to, zda celou revoluci definitivně nastartovala fáma o smrti studenta Martina Šmída, opět zfabrikovaná STB. Jistě, Zifčák na čele průvodu byl a fáma o zabitém studentovi hrála roli. Důležitější ovšem byly jiné věci: troufám si říci, že skoro všichni účastníci povolené první části demonstrace na Albertově počítali s tím, že po ní se půjde do centra. I s tím, že tam pravděpodobně průvod narazí na těžkooděnce. Pro část demonstrantů to byla v podstatě automatická věc, odpovídající tehdejší atmosféře a zkušenostem s předchozími demonstracemi. Jiní zvažovali, zda není lepší tentokrát využít ústupku režimu, který zcela výjimečně demonstraci povolil, ukázat, že opozice ctí legalitu a počkat až na další plánovanou masivní akci na Den lidských práv 10.12.. Do této diskuse mohl sice Zifčák vstoupit, ale nanejvýš jako jeden z desítek a v žádném případě nemohl směřování průvodu zásadně ovlivnit.
Podobně nebyla zpráva o zabitém studentovi pro další průběh pádu režimu zásadní. Studentskou stávku začali účastníci průvodu plánovat bezprostředně po demonstraci, kdy zprávu ještě ani neznali. A především – druhý den chodily po Národní třídě desítky a stovky čtyřicátníků, kteří vzrušeně a rozčileně diskutovali o tom, co se tam den předtím stalo a kde a jak tam zmlátili jejich děti. Tihle lidé byli do té doby v přirozené tiché opozici vůči režimu, ale aktivně nevystupovali, ať už proto, že měli strach nebo to považovali za marné. Když se pendreky bezprostředně dotkly v této intenzitě jejich rodin či přátel, byla to pro ně poslední kapka. Tahle iniciace, která mohla proměnit demonstrace z čtyřicetitisícových na téměř desetkrát větší probíhala bez ohledu na fámu o mrtvém studentovi.
I některé další „záhady“ mají charakter nepoučených, zbytečných spekulací. Je v tomto ohledu spíš dobře, že současní studenti o listopadu vědí málo. Samozřejmě není dobře, že se to v nějakých inteligentních souvislostech nedozvědí ve škole. Že málo vědí o komunistickém režimu, jeho pádu i celkové proměně světa v posledních desítkách let. Ale znáte to: na to není ve škole čas, to se probírá až v posledních ročnících, nestíhá se to, je přeci třeba důkladně probrat posloupnost bitev Stoleté války a zhodnotit roli účastníků války o Španělské dědictví.
