Kalendář bez kalendářového čtení

Na pozoruhodné autorské navštívenky ze současné prózy a poezie můžeme narazit třeba i tam, kde bychom je na první pohled vůbec nečekali - kupříkladu v nejnovějším Evangelickém kalendáři 2005. Vydalo ho jako každoročně nakladatelství Kalich, tentokrát ale v nápadité a zároveň poetické grafické úpravě Jany a Jana Majcherových - a v uspořádání Petra Pazdery Payna. Tenhle středogenerační spisovatel, zprvu tvůrce "dramoletů", dnes autor několika prozaických knih (a též básník) sestavil pro účely tradičního církevního kalendáře malý sborník povídek a básní.

Opíral se jednak o texty literátů, které pokládá za své vrstevníky (píše sice o sborníku autorů "mé generace", leč jejich práce zahrnují stěží třetinu kalendářové "čítanky"), jednak též o příspěvky z pera dalších, zpravidla už méně známých prozaiků a básníků. Zaměřoval se přitom na práce, ať už vydané, anebo doposud neuveřejněné, které se aspoň v jistém smyslu dají chápat jako duchovní, reflektují problém víry, zařadil však i jiné, ač ne vždy šlo přísná kritéria evangelického kalendáře uplatnit. Díky tomu vznikla volně koncipovaná, pravděpodobně ale o to zajímavější mozaika dnešní české prózy a poezie, složená z ukázek z tvorby spisovatelů, jejichž knihy se nyní stávají těžištěm naší literatury.
Petr Pazdera Payne si do souboru vybral verše a prózy celkem jedenadvaceti autorů, mezi nimiž figurují rovněž tvůrci již dříve narození (například nedoceněný Pavel Rejchrt), anebo naopak už zesnulí (katolický básník Karel Křepelka, dále tu jsou texty z pozůstalosti Oscara Ryby, tvůrce z postundergroundu, či verše brněnské Ivety Marie Pokorné-Ledvinové, která se dožila pouze pětadvaceti let). Nejsou tu jenom tvůrci pražští nebo brněnští, což je sympatické, poněvadž na literáty z ostatních regionů se vesměs zapomíná: za připomenutí stojí především vimperský Roman Szpuk, chebská Viktorie Rybáková nebo karlovarská Bohuslava Hladečková. Z pohledu širší čtenářské veřejnosti je asi nejméně známý Aleš Hoznauer, syn věhlasného pedagoga češtináře: zrovna jeho básně se staly objevem Paynovy "čítanky" či sborníku.
V Evangelickém kalendáři 2005 pochopitelně nechybějí ani jiné, nejen literární zajímavosti. Namátkou se dovídáme málo známou skutečnost, že české evangelické sbory působí i v zahraničí, byť nejsou "úřední" součástí Českobratrské církve evangelické: například na Ukrajině (v obci jménem Bohemka), nebo i v Rumunsku, Srbsku a Chorvatsku. To jsou však informace neliterární, zatímco z pohledu české literatury pečlivě edičně připravený a uspořádaný Evagelický kalendář 2005 vstoupí do naší kulturní paměti coby malá antologie z tvorby mladších slovesných tvůrců. Vydat podobnou antologii jako samostatnou publikaci se zatím nikde nepodařilo, proč by proto nemohla spatřit světlo světa jako součást zavedeného evangelického kalendáře?
Vladimír Novotný