nahoru

Smutné hry

l.p.fish 16. listopadu 2004 • 08:16

Ještě před pár lety znamenala počítačová hra roky námahy mnohačetného týmu vývojářů a znamená to dodnes. Jenže vedle tohoto žánru se začal herní koncept vybrušovat i jednoduššími metodami, jako je třeba program Flash. A protože výroba „hříčky“ ve Flashi přijde šikovného programátora na pár dnů práce, začalo ve Flashi vznikat to, o čem si „velké“ hry mohou nechat jen zdát. Hry s myšlenkou či chcete-li, hry k přemýšlení.


Flashovky se, podobně jako „velké“ hry začali vyvíjet od klasických stříleček a adventur. Vznikaly jako reklamní produkty nabalené na marketingové kampaně velkých firem, které tak dokazovaly životaschopnost nového média – internetu. Flash ukázal internet v jasných barvách, rychlých střizích a nechal daleko za sebou původní představu „informační dálnice“, na které se orientují jen specialisté a hakeři. Jenže internet zůstal i přes ekonomický boom svobodné médium a Flash levný program. A protože jde jen o nástroj, který může použít každý po svém, chopili se ho aktivisti, kteří se začali ve zvýšené intenzitě projevovat především po 11. září v souvislostí s vlnou teroru a západní reakce na něj.
Dvě ukázkové hry tohoto žánru můžete najít na stránce Newsgaming. Britský Guardian o nich napsal, že jsou jakoby hru Sims programoval Noam Chomski. Nejde o hry v klasickém smyslu. V případě Madridu jde o elektronickou mši za oběti útoků od New Yorku po Bagdád, v případě druhé hry s názvem Play September 12th je hráč v roli ničitele teroristů. Bombarduje arabské město, ničí teroristy a čím víc jich zabije tím víc jich povstane z jejich nešťastných příbuzných a přátel. Nic nemůže být výstižnějšího.
Nejen k válce se však chtějí aktivisté vyjadřovat prostřednictvím počítačových her. Na italské stránce Molleindustria zase najdete hry, které ukazují nudný život dělníka, společenské předsudky vůči ženám a surfuje tak po tématech sociálních i feministických s lehkostí, s jakou se to univerzitním kazatelům daří jen výjimečně.
Snad nejpůsobivější je hra Turbo Flex, která zaznamenává pravděpodobný osud „dělnické“ třídy. Nejdřív vykládáte bedny, když to neděláte dost rychle, řve na váš šéf. Pak odpočíváte doma, na víc nemáte peníze a můžete se (fakt) jenom poškrábat na koulích a dívat se před sebe, třeba na televizi. Pak přijde další práce. Co třeba dělat dětem Santa Clause v supermarketu? Ale stačí abyste se dost neusmíval a necinkal rolničkami a virtuální trouba vás vykopne z produktivní společnosti a skončíte s pejskem a harmonikou na ulici. A tam už pak zůstanete, alespoň v téhle flashové hře.

l.p.fish