Děkuji, Donalde II

Před nedávnem, když se vynořil skandál s mučením iráckých vězňů, prezident Bush hájil svého ministra Donalda Rumsfelda a vyslovil mu vřelý dík za odvedenou práci. Dnes by možná slova díků trochu zhořkla. Rumsfeld se připojil k těm, kdo zpochybňují oficiální důvody války proti Iráku.


Donald Rumsfeld veřejně zapochyboval o tom, že kdy existoval vztah mezi Irákem a Al-Kajdou i o tom, že měl Irák zbraně hromadného ničení. Rumsfeldovi tak pro obhajobu války zbyl stejný argument, jaký nedávno použil Tony Blair v podobné tísni: Svět je bezpečnější, když je Saddám ve vězení. Později sice svoje slova Rumsfeld relativizoval prohlášením, že „byl špatně pochopen“, nicméně škody napáchané v době vrcholící prezidentské kampaně tím už vyvážit nemohl.
Včera také oficiálně předala svoji zprávu americká komise, která v Iráku hledala zbraně hromadného ničení. Podle New York Times a dalších amerických i britských listů není závěr komise žádným překvapením: žádné zbraně nenašla a usoudila, že Saddámův režim nebyl pro „Západ“ bezprostřední vojenskou hrozbou.
Aby toho nebylo dost, uvedl bývalý americký správce Iráku Paul Bremer, že opakovaně neúspěšně žádal o zvýšení počtu amerických vojáků v zemi. Podle něj je vojáků v Iráku málo a z toho plyne nezvládnutá bezpečnostní situace, chaos, násilí… Je to týž Paul Bremer, který před několika měsíci ukončil svou misi a na odchodu přivítal Irák ve společenství „svobodných národů.“
Bushovi stoupenci tak vpodstatě shrnují to, co říkají jeho odpůrci už dlouho: oficiální důvody pro válku v Iráku byly smyšlené, nebo přinejmenším neověřené, iráckou válku nelze spojovat s válkou proti terorismu, tedy spíše nešlo, protože nyní se Irák centrem terorismu stává, zvládnout situaci v zemi po vojenském vítězství bude nesmírně obtížné, ne-li nemožné.
Zůstává tedy teze, že svět je bez Saddáma u vlády lepším a bezpečnějším místem. To určitě není málo.
Ale stačí to?