Vaše reakce na minulý sloupek byly natolik podstatné – včetně těch jízlivých – že nabízím k tématu další úvahu. Témata jsou nyní vlastně dvě: pokračuje „kritika médií“, ale nyní k ní přibíráme i Reflex.
Představu, že jakýkoliv novinář může napsat cokoliv, bych nazval paradoxem banalizace médií. Na jedné straně totiž dnes mají velké deníky, televizní a rozhlasové stanice lidi, kteří se zabývají dlouhodobě nějakým problémem, či nějakou oblastí, mají informační zdroje, kontakty, vzdělání, jsou v dobrém slova smyslu specializovaní. Na druhé straně média tyto lidi nevyužívají, nebo je využívají jen z malé části. A to proto, že žijí představou, že analýzy jsou nudné, nikoho nezajímají, abstraktní témata je obtížné doprovodit konkrétními obrazy a navíc a především na ně není čas. Zprávu či reportáž je třeba přinést rychleji než ostatní, nebo alespoň nikoliv pomaleji. Sama média tak zpochybňují roli novináře – koneckonců může o jakékoliv věci psát opravdu kdokoliv, protože jde především o zachycení aktuálního, pokud možno dramatického dění v „přímém přenosu“. Když tento pocit sdílejí i čtenáři, diváci, posluchači kruh se uzavírá: novinář je nahrazen nedostatečně informovaným svědkem nějaké události.
A Reflex? Samozřejmě nepatříme mezi redakce, které si mohou dovolit výraznou specializaci, či dlouhodobé pobyty redaktorů v „místě dění“, ať už jde o Beslan, Irák, či Palestinu. Což neznamená, že jsme v podobných tématech odsouzeni k banalitě, povrchnosti, mlčení či předstírání kdysi nastartované serióznosti. Máme možnost projít stejnou cestou, jako čtenář, který chce dosáhnout orientace – s tím rozdílem, že jsme za to placeni a baví nás to – tj. pročítat různá média z různých zemí, srovnávat, nezapomínat na to, že média se vzájemně napodobují, přebírají dezinformace, vytvářejí do určité míry uzavřený svět s vlastními kritérii pravdivosti… A máme možnost obracet se na lidi, kteří jsou specializovaní dokonce více než novináři, jak vzděláním tak osobní zkušeností. Neděláme to? Tak to je špatně. A nejlepší, co nás může potkat je, že nám to budete říkat a že budete dostatečně konkrétní.
P.S. Vážený pane doktore Hayeku, měl byste čas a chuť poskytnout mi rozhovor? Kdy a jak bychom to mohli udělat? Díky. Hezký den. komarek.michal @seznam.cz
