Minulý týden jsem sloupek nenapsal s pocitem, že na pozadí teroristického masakru v Beslanu nemá smysl nic psát a k samotnému útoku nemá smysl nic dodávat. S odstupem se uchyluji ke kličce: přemýšlím o tom, jak Beslan pojednala média. Nebo alespoň převážně ta, která jsem sledoval. Byla to ukázka primitivního a zprimitivňujícího novinářského přístupu.
Novináři se vyžívali v krvavém zobrazení tragédie a ve vylíčení detailů, které vykreslovaly zrůdnost teroristů. Je to pochopitelné, běžné a obávám se, že i bez problémů přijímané. Přesto mi to připadá jako velký problém. Jako projev krize médií i jejich konzumentů. Funguje tu totiž zvláštní předpoklad, že čtenáři, diváci, posluchači jsou lidé, kteří nevnímají absolutní nesmyslnost a zrůdnost teroristické akce v Beslanu, že jim je pro plné pochopení třeba předvést co největší počet zkrvavených dětských těl a co největší množství naléhavých detailů typu – „děti trpěly žízní“, „ v opuštěné tělocvičně zbyly jen botičky“, „i otrlý novinář, zvyklý na válečné zpravodajství nepotlačil slzy“….Je to opravdu tak, že lidmi je třeba otřást pohledem na krev, aby pochopili, že tohle se opravdu nedělá? Je to opravdu tak, že novinář je tu od toho, aby zprostředkoval detaily masakru, nikoliv informace, které by mohly pomoci vyznat se v tom, proč k něčemu takovému vůbec může dojít a dochází?
Novinář je dnes chápán především jako svědek událostí, který dokáže přinést, pokud možno v přímém přenosu, maximum obrazů. Mizí jeho role jako zprostředkovatele informací, které překračují bezprostřední aktuální zachycení něčeho, co probíhá. Novinář je namísto toho zprostředkovatelem dramatu, zážitku, emoce. Jeho role splývá s producentem zábavných pořadů či trilerů, nebo komentátorem sportovních přenosů..
Nevím, jak vám, ale mě stačí pro základní hodnotovou orientaci ohledně Beslanu základní fakta: skupina lidí obsadila školu, týrala děti, v důsledku jejich akce mnoho desítek dětí zemřelo. Je jedno, proč to ti lidé udělali, taková věc je neomluvitelná, nevysvětlitelná. Od novináře požaduji informaci o tom, že se to stalo a nějaký důkaz, že se to stalo. Ale především od něj požaduji, aby mi sehnal informace o tom, jaké je politické, kulturní, náboženské pozadí masakru. Jaké má důsledky pro danou oblast i světovou politiku. Jak politici tragédii zneužijí či využijí, jak budou zakrývat svoje vlastní chyby, respektive chyby svých vojáků, zda kredit teroristů vzroste či klesne a u jakých skupin lidí a proč…Chci, aby hlídal moji možnost orientovat se v situaci tím, že bude zkoumat, zda nejdou do oběhu účelově zkreslené informace, aby šlapal na paty vojákům a politikům a hlídal jejich důvěryhodnost … Jednoduše řečeno, aby mi poskytl šanci udělat si svůj názor na věc, nebo alespoň takové informace, které mi ukážou, kde se můžu dozvědět víc. To je jeho role. Nepotřebuji od něj každodenní dávku naléhavých emocí. Chci zasvěcené a utříděné informace.
Jak to vnímáte vy?
