Knižní kritéria v knihkupectvích

Dotážeme-li se, jak mají být v knihkupectví rozmístěny jednotlivé tituly, kde mají být bestsellery, učebnice, kuchařky atd., každý knihkupec dopáleně odtuší, že to přece záleží na velikosti prodejny, na skladovacích možnostech - a v neposlední řadě i na zvyklostech návštěvníků překračujících práh knihkupectví. Asi žádný však nepopře, že česká kniha nemá v tomhle ohledu na růžích ustláno a že jí bývá často vykázán úděl zaprášené Popelky, snící o princi čtenáři nebo princezně čtenářce, kdo ji objeví a vysvobodí.

Anebo také ne, poněvadž proti gustu žádný dišputát. Zdánlivě to má svou logiku, vždyť o většinu nové české prozaické a básnické tvorby se lidé neperou a nestojí na ni ve frontách od časných ranních hodin fronty jako kdysi. A tak jsou domácí beletristická vydání zejména v menších městech a místech téměř nedostupné. Není se čemu divit, opáčíte, leč tam, kde platí jiný kraj, jiný mrav, bychom se naopak lecčemu divit mohli.
V mnoha srovnatelných městech a místech v západních regionech Evropské unie se totiž pravidelně setkáváme s jevem, na nějž z vlasti české věru nejsme zvyklí: že totiž novinky beletrie mívají v knihkupectvích důstojné postavení. Jako by totiž tvořily pomyslnou špičku pyramidy, směřující přímo k očím návštěvníkovým po jeho vstupu do prodejny a neumožňující mu projít nevšímavě mimo a nepodívat se, o jaké autory jde a jaké knihy se zrovna prodávají. Netřeba si činit iluze, že by původní beletrie šla za eurokopečky zvlášť na dračku, není o ni skutečně výraznější zájem z hlediska zákazníků než u nás. Nicméně se tímto způsobem nové literární tituly neobyčejně účinně "zviditelňují" a díky tomu se v dané zemi vytváří určité společenské povědomí, co se děje v literární kultuře. Až za původní domácí beletrií pak nalézáme klasické bestsellery nebo překladovou produkci a až pak dojde na hojnou literaturu faktu, slovníky, manuály aj., které také patří do titulového rejstříku každého klasického knihkupectví. Stejné kvalitativní seskupení se uplatňuje i ve vitrínách: také tam mívá soudobá beletrie místo nejčestnější. Chvályhodný důraz na novou domácí literární produkci není nikterak potlačen faktem, že u pokladny mají vždy po ruce ty největší hity, ať jde o nového Harryho Pottera nebo například o paměti Billa Clintona. To se rozumí jaksi samo sebou, leč jakmile se objeví nová "vážná" próza, knihkupec ji ihned umístí na nějaké privilegované místo. A to našim literátům, pomineme-li pisatele komerční literatury, musí znít přinejmenším jako rajská hudba.
Pravdou je, že situace je dnes lepší než dřív, nicméně srovnání české knihy se zaprášenou Popelkou také ještě tak hned nevymizí. Stěží se něco záhy nápadně změní, aspoň bychom však měli mít v patrnosti, že to jde dělat jinak a lépe - a nechodit hledat české knižní novinky rovnou do výprodejů levné knihy.
Vladimír Novotný