Poprvé jsem navštívila nové redakční prostory Reflexu. Sídlo firmy Ringier, pod kterou patříme, bylo přestěhováno. Z Žižkova do Holešovic, neboli z Česka do Ameriky… a možná ještě dál.
Budova pivovaru je navenek krásná a starobylá. Má duši. Jenom její útroby kdosi vykuchal, aby uvnitř implantoval cosi, co připomíná prosklené bludiště, hi-tech prostředí pro pracovníky koncentrované jen na výkon.
Reflex je umístěn ve třetím patře budovy, přímo pod střechou. Za prosklenými dveřmi se otevírá velká místnost, po levé straně prosklený čtverec prostoru, místnost šéfredaktora, po pravé straně obdobná „kóje“, kde probíhají redakční porady. Zbytek patra je velký prostor s dřevěnými trámy pod sedlovou střechou a velkými obdélníky střešních oken. V místnosti je ticho, a to i přesto, že probíhá pracovní den, sice poslední prázdninový, doznívající doba dovolených. Jenže i ti redaktoři a grafici, kteří sedí v místnosti za svými stoly, mlčí nebo nanejvýš šeptají. Svítí tu umělé světlo, proudí umělý vzduch. Střešních oken není dost a nebyla určena k otevírání, ostatně jsou zasazena do střechy hodně vysoko nad hlavami. Nemáte tak šanci kdykoliv poznat, je-li venku jaro, léto, podzim či zima. Dokonalé sterilní prostředí, ve kterém, nelze dělat nic jiného než pracovat. Vybroušená strategie. Bez sebemenšího soukromí je na kohokoliv odevšad vidět, telefonujete-li, všichni v místnosti slyší, s kým a o čem mluvíte. Smysl takového prostředí je jediný – minimalizujete časové i finanční ztráty odvedení pozornosti od práce.
Může ale v takovém prostředí svobodně pracovat novinář? Může v takovém prostředí vůbec pracovat člověk? Může v takovém prostředí pracovat Čech? Zvyklí na familiérní prostředí firem, na své pohodlí, lidsky zabydlené prostředí, dokážeme se zmutovat na pracující stroje?! Pochybuju. Kdo nebude muset, z redakce se vytratí do terénu. Zůstanou jen ti, jimž práce nedovolí vystrčit z práce paty. Je to tak správně? Z ekonomického hlediska využití času i zdrojů firemních a lidských, samozřejmě. Z hlediska společenského života nikoliv. Zbývá jen doufat, že oslnění sterilním americkým způsobem řízení lidských zdrojů, jednoho dne pomine stejně tak, jako pomíjejí ostatní uměle implantované ideologie. Reflex se jako poněkolikáté přestěhuje na další štaci. A pak bude znovu nastolen lidský chaos, přívětivý, k životu. Znovu bude radost chodit do práce.
