Strážci Režimu - System Wraiths

Tak jako v Pánovi prstenů slídí Sředozemí Strážci Prstenu „Ring Wraiths“, odporné přízraky bez tváří, zjevily se náhle Grossovi Strážci režimu „System Wraiths“. Dosud neviděni ale o to větší odpor vyvolávající…


Mimo výsledků olympiády jde o nejdůležitější zprávu posledních dní. Novopečený předseda vlády Gross se pokusil dosadit do čela úřadu vlády Pavla Přibyla, někdejšího velitele policejní roty zasahující proti demonstrantům v listopadu 1989. Naštěstí k tomu nedošlo. Jak je však možné, že člověk, který v roce 1992, kdy poprvé vstupoval do parlamentu, byl naprosto čistý a neposkvrněný dosavadním režimem, nakupil kolem sebe za dvanáct let tolik „přízraků“? Lépe řečeno – musel, neboli - dostal by se v politice tak daleko, kdyby toho nečinil? Nemohu se nad tímto osudem člověka nepozastavit z pozice „husákova dítěte“, z pozice dnešních třicátníků, jejichž dvě třetiny života byly prožity v reálném socialismu a přibližně jedna třetina v demokratické společnosti. Současně jde o otázku i pro dnešní „náctileté“: „Lze neleštit kliky u současných společenských prominentů, aby člověk v životě něco dokázal a dostal se na společenském žebříčku výše?“ Gross se do této chvíle, alespoň pro ty, kteří politickou scénu sledují z povzdálí, prezentoval jako mladá a poměrně nezkorumpovaná tvář, vymykající se okolní gerontosestavě. Oč horší je však zjištění, že v bratříčkování předběhl i ty, kteří mají mnohé co říci k nedemokratické minulosti naší země. V tak mladém věku se takový úctyhodný výkon dezerce od režimu k režimu hned tak nevidí. Bohužel vypovídá o charakteru nejmladšího předsedy vlády a o stavu naší společnosti více, než všechna veřejná prohlášení a proklamace. Otázka zní: „Gross musel?“ aneb „Světí vždy účel prostředky?“ neboli „Do kolika let mladý člověk nedělá kompromisy a odkdy se začíná tvářit, že svědomí neexistuje?“ Ještě že existují lidé jako státní úřednice Kateřina Jacquesová, která dala všanc své zaměstnání, když otevřeně protestovala proti tomu, aby se Přibyl stal jejím nadřízeným. Ještě není vše prohnilé v zemi české… a ne všichni ztrácí v běhu života ideály a svědomí...