Trafiky, hejbejte se!

Když nastupoval Pavel Telička do funkce eurokomisaře do Bruselu, věděl on, i celý národ, že Pavel Telička je konečně po dlouhé době odborníkem na svém místě. Pracoval v Bruselu několik let jako vyjednavač přistoupení k EU, dokonale poznal prostředí, ovládal jazyk i diplomatické postupy, pro Brusel vhodné. Jenže post eurokomisaře, stejně tak jako „místní“ posty se ukázal příliš lukrativní na to, aby jej spravoval odborník bez politické tlačenky, pan „nikdo“, přestože profesionál. Tak jako on i celý národ byl spraven o tom, že jeho nastoupení na post je pouze dočasné, užívat si jej může do podzimka, než jej nahradí jiný „eurokomisař“. Po jarním debaklu s Milošem Kužvartem, který se nejenže nevyznal v zákulisí EU, ale neovládal ani komunikační jazyk, poté, co jsme jako stát utržili mezinárodní ostudu doporučením Bruselu, ať Kužvarta urychleně vyměníme za odborníka hodného tohoto úkolu, poté, co jsme si zachránili čest Pavlem Teličkou, se ženeme do stejného debaklu. Pavel Telička má uvolnit místo odstupujícímu premiérovi Vladimíru Špidlovi, který sice zklamal jako politik, sice neumí pořádně anglicky, jen pasivně, ale přece jej nelze nechat odejít z postu premiéra bez dostatečně lukrativní trafiky. Tak už to k politickým postům patří. Kromě toho Špidla byl ten, kdo Kužvarta do bruselské trafiky na jaře protlačil, tak si teď postu užije sám. Ostatně ani Pavel Telička nepřijde zkrátka. V rámci přesunů trafik dostane taky nějakou „budku“ na přežití – kterou musí opustit někdo další, a tak dále a tak dále… Proč se stejný postup nepraktikuje mezi běžnými občany? Proč každý zaměstnanec, který je vyhozen z práce, nedostane od svého zaměstnavatele stejně či více lukrativní post, jako odchodné? Protože firmy a soukromí podnikatelé by tímto způsobem brzy přišli na mizinu. Pravidla trhu platí vždy. A pokud jsou narušena, hospodářství degeneruje a jde od desíti k pěti.